Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Polykání

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Polykání
Autor: Alois Velich
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 178–179. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Polykání

Polykání jest pochod, při němž tekutina neb soustosousto jazykem do zadního oddílu dutiny ústní k mandlím vpravené za působení značného tlaku velikou rychlostí hltanem a jícnem do žaludku vrženo bývá. Tento tlak na sousto působící povstává tím, že svaly tvořící zpodinu dutiny ústní (mm. mylohyoidei) se stáhnou, při čemž jazyk do zadu se zatlačí, vedle toho téměř zároveň působením svalů jazylkojazykových kořen jazyka stažen jest dolů a do zadu. Na základě toho nastane náhlé zúžení prostory, v níž sousto se nachází, a tlak tímto způsobem vzniklý stačí ke vstřiknutí sousta neb tekutiny až do žaludku. Aby polknutí správně díti se mohlo, musí býti při tom ústní čásť hltanová dokonale uzavřena, jednak proti dutině ústní, což děje se jazykem do zadu staženým a ku patru přitlačeným, jednak proti dutině nosohltanové, čehož dosáhne se tím, že měkké patro se napne a přiloží k zadní stěně hltanové a tak oddělí ústní čásť dutiny hltanové od části nosové. Zároveň uzavře se i vchod do chřtánu tím, že jazylka a chřtán jsou zdviženy ku předu a nahoru a zároveň chřtán jest přitažen k jazylce, což obé má v zápětí, že přes vchod do chřtánu překlene se příklopka chřtánová, jež při tom přichází pod vyklenutí vytvořené zpodinou jazyku Po tomto prvém oddíle aktu p. dostavují se pohyby svalstva hltanového a jícnového, jimiž dopravují se do žaludku případně snad zbývající části sousta na stěnách hltanu a jícnu aneb veliká sousta, k jichž dopravení do žaludku svrchu popsaný pochod nestačil. Pohyby jícnu jsou vlnovité shora dolů, nejrychlejší jsou v horní části, nejpomalejší v části dolní. Počátek Polykání možno zavésti libovolně, ale když jest již v chodu, postupuje dále bez spolupůsobení naší vůle. Středy ovládající pohyby p. nacházíme v míše prodloužené. Pokud se týče nervů p. zprostředkujících, dlužno vytknouti, že podnět k p. zavdává podráždění citlivých vláken nervových ve sliznici patra zakončujících, jež vystupují z druhé větve nervu trojklaného. Z dostředivých nervů s pochodem polykacím ve spojení jsou větve nervu lícního a nervu bloudivého, jež zásobují jednak svalstvo zdvihající měkké patro, jednak svaly pnoucí se od hltanu ku patru Do svěračů hltanu vysílá větve rovněž nerv bloudivý a mimo něj i nerv jazylkohltanový. Jícen zásobují nervy vystupující z nervů bloudivých. p. může podléhati rozmanitým změnám, při nichž tento fysiologický akt je porušen. Jednou jsou to nemoci sliznice jazyka, dutiny ústní, hltanu i jícnu, které ruší akt polykací, buď pohybem bolestí stíženým neb zúžením průchodu, jindy jsou to nemoci čivstva svaly polykací ovládajícího, které správnému p. jsou překážkou. Z chorob obvodových nervů sem spadajících zasluhují zmínky záněty nervů zvlášť po infekčních chorobách vystupující, a z nemocí centrálního čivstva jsou to zvláště chorobné pochody, které zastihují středy polykací v míše prodloužené a činí p. buď úplně nemožným aneb je ztěžují tak, že čásť pokrmu nosem se vrací neb do hrtanu vniká a t. zv. »zakuckání« vyvolává. Vlch.