Ottův slovník naučný/Polyglotta

Ottův slovník naučný
Polygamie	Polyglotta	Polygnótos

Údaje o textu
Titulek:	Polyglotta
Autor:	Josef Štefan Kubín
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 170. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Polyglot
Související články ve Wikipedii: Polyglota

Polyglotta (řec.) značí 1. znatele mnoha jazyků, jež mluvou ovládá (jako byl na př. kardinál Mezzofanti, náš Č. Šercl a  j.); 2. spis, který v mnoha jazycích jest vydán. Nejvíce polyglottních vydání měla bible. Tak Hutterovo vydání (Hamb., 1599) ve 12 jaz., Waltonovo (Lond., 1657) a  j. Modlitba Páně vydána v 90 jazycích (Paříž, 1805). Mnohé slovníky jsou polyglottní (Lepařův řecko-česko-německý). V novější době rozmohly se i časopisy pro pěstování několika řečí, př. „Les quatre langues“ (Nony, Paříž). U nás vyniká p. Komenského, Orbis pictus, několikrát v několika jazycích vydaný. Kbn.