Ottův slovník naučný/Polygala

Ottův slovník naučný
Polyfylogenetický	Polygala	Polygalaceae

Údaje o textu
Titulek:	Polygala
Autor:	Josef Podpěra
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 169–170. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vítod

Polygala, vítod, rostlinný rod čeledi vítodovitých. Jsou to byliny, polokře s listy střídavými a vstříčnými, s květy v konečných, řidčeji postranních hroznech, kalich má 5 vytrvalých lístků kališních, z nichž postranní jsou křídlatě zveličelé a korunovitě zbarvené se 3 podélnými žilkami, které na konci se spojují a kromě toho se opět rozvětvují v slabší žilky postranní. Z korunních plátků jsou vyvinuty jen 3 a jsou spolu srostlé v trubku; ostatní dva postranní plátky zcela zakrněly; zpodní (přední plátek) jest člunkovitě vydutý a má v předu přívěsek rozeklaný v několik nitkových úkrojků. Tyčinek 8, dvojbratrých; jsou rozděleny ve dva 4četné svazky, které přirůstají ke stěnám dutiny, tvořené zpodním plátkem. Prašníky otvírají se děrami. Semeník svrchní dvoupouzdrý nese na vrcholku jednoduchou čnělku, která jest na konci lžicovitě rozšířena. Blizna nespočívá na samém konci čnělky, ale jest stranou pod lžicovitou dutinkou, majíc tvar malého jazýčku, z něhož se stále roní lepkavá tekutina. Tobolka, obalená kalichem vytrvalým (Eupolygala) neb opadavým (Chamaebuxus), obsahuje dvě semena, upevněná ve vnitřních úhlech pouzder. Rod obsahuje celkem 200 druhů, roztroušených po mírných i teplých podnebích zemských. Dělí se ve dvě vzpomenuté právě sekce, z nichž do prvé (Eupolygala) náležejí byliny s květy modrými, modravými, růžovými nebo bílými v konečných hroznech s kalichem vytrvalým. V četných odrůdách se objevuje a všude roste hojně P. vulgaris L. (v. obecný) s květy drobnými, 6—8 mm dl., listy netvořícími dole rosetky; podélné 3 žilky křídel kališních na konci splývají; jest chuti nehořké. Vedle něho roste u nás drobnější druh s listy přízemními, nahloučenými v rosetku, žilkami křídel nesplývajícími, chuti hořké, P. amara L., v. hořký. Ten jest rozšířen na suchých lukách a travinách Čech středních a liší se od příbuzného P. austriaca Crantz, v. rakouský, drobounkého to, sotva ½ dm vysokého druhu, s malými, bledě modrými kvítky ve volných hroznech, rostoucího hlavně na mokrých lukách v Polabí, modrými květy a značnější velikostí. Mezi P. vulgaris a P. austriaca byl pozorován na Hrabanově u Lysé n. L. zajímavý míšenec P. Vilhelmi Podp. Na jižní Moravě roste P. major Jacq., v. větší, statný to druh, 1—3 dm vysoký, v celku velice podobný vítodu obecnému, od něhož se liší hlavně tím, že má květy větší (přes 1 cm), obyčejně růžové (ale též modré nebo bílé), a semeník dlouze stopkatý. Do druhé sekce Chamaebuxus náleží u nás jediný druh P. Chamaebuxus L., v. žlutý. Roste v drobných, plazivých kříčcích, s květy žlutými, po 1—2 v úžlabí listů; kalich má opadavý. V lékařství upotřebuje se kořenu severoamerického P. Senega L. jako Radix Senegae Ph. austr., chutnajícího ostře řezavě. Obsahem jeho jest senegin (kyselina vítodová), pochybný inolusin a kyselina virginová. Škrob a krystallky tu chybějí. Též vítodu hořkého užívá se v lékařství jako Herba et Radix Polygalae Ph. germ., v lidovém lékařství chválí se odvar v nemocech žaludečních a plicních. Obsahuje nevonný, velmi hořce chutnající polygalamarin. -ě.