Ottův slovník naučný/Poliomyelitis

Ottův slovník naučný
Poliński	Poliomyelitis	Polipsy

Údaje o textu
Titulek:	Poliomyelitis
Autor:	Emerich Maixner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 107. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dětská obrna

Poliomyelitis (z řec.), zánět šedé hmoty míšní. Pathologie rozeznává formu prudkou (p. anterior acuta) a vleklou. Ona známa jest také pod názvem essentiální dětské obrny; vyskytuje se u dětí do 1 — 3 roku žití, u starších dětí a dospělých jen výjimkou. Pokládána bývá za samostatné onemocnění infekční, ale vyvíjí se také v podruží jiných chorob sdělných, zvlášť prudkých osutin. Zánět počíná se v perivaskulárním vazivu drobných cév, které přináležejí soustavě arteria spinalis; z pojiva zánět se šíří na veliké motorické buňky předních rohů míšních. Povahou svojí tudíž p. ant. ac. jest zánětem míchy, který se obmezuje na přední rohy míšní. V dalším postupu zánět nezřídka se šíří i na přední praménky postranné. — Se zálibou se lokalisuje v nadulině míchy šíjové i bederní v rozměru rozdílném. Ve většině případů onemocnění počíná se náhle: horečkou, bolestmi hlavy, delirii a křečmi. V málu dnech patrná jest více méně rozšířená obrna jednotlivých končetin, která ve 3 — 4 dnech dospívá k největší prudkosti. Čití kožní setrvá neporušeno. V jednotlivých případech dojde k úpravě obrny v málu dnech, ale většinou polepšení bývá jen částečné. Ochrnuté svaly jmou se atrofovati a záhy zjevuje se v nich reakce zvrhlosti. Pokožka nad ochrnutými údy bývá chladná a cyanotická, reflexy svalové zanikají, vzrůst kostí se zastavuje a končetiny jednotlivé se deformují nejrozmanitějším způsobem. Obrna i atrofie svalová se rozvíjí většinou v dolních končetinách, ale objevuje se také ve formě hemiplegické, ano časem i zkřižované (horní končetina jedné a dolní končetina opačné strany). Svaly jedné končetiny nebývají postiženy vesměs a také ochrnuté svaly měrou nikoli stejnou. Hojení ubírá se od centra k periferii (z paže na předloktí) a trvá celou řadu měsíců, ba jednotlivé svaly setrvají ochrnuty trvale a tím také jest dán podnět k rozmanitým deformitám údů, zvlášť dolních končetin (pes varus a equinovarus). Diagnosa choroby vzhledem k typickým symptomům jest snadná. P. anterior chronica sotva platí za samostatný typus; v pojem její spadají vesměs případy progressivni atrofie svalové typus Arrau-Duchenne, které se zakládají na degenerativních změnách buněk velikých, uložených v předních rozích míšních. Mx.