Ottův slovník naučný/Police (obec)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Police (obec)
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 93-94. Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Police
Související články ve Wikipedii:
Dolní Police, Horní Police, Police (okres Šumperk), Police (okres Třebíč), Police (okres Vsetín), Police nad Metují

Police: 1) P. nad Metují, starobylé město v Čechách na řece Metuji a při železn. trati Choceň–Broumov v hejtm. broumovském, má 283 d., 2573 ob. č., 8 n. (1890), okr. soud, pš., telegraf, četn. stanici, far. kostel Nanebevzetí P. Marie i s klášterem r. 1712 vystavěný od Kiliána Dintzenhofera, 5tř. šk. s několika parall., obecní špitál, měst. spořitelnu, obč. záložnu, měšť. pivovar, pilu, 4 mlýny, několik tkalcoven na bavlnu a len, týd. a výr. trhy. Obyvatelé živí se výrobou a prodejem látek bavln, a lněných. Ve městě malé lázně a opodál města mlýn a pila Mezihoří. Nadační statek ve výměře 2294.86 ha s pilou a šindelnou v P-ci drží klášter benediktinský v Broumově. Město pro své půvabné a romantické okolí (Hvězda, Ostaš [v. t.], Bor, Hejšovina, Abršpašské a Teplické skály) jest navštěvováno za letní doby četně turisty a hodí se za letní pobyt. — Ve XIII. stol. do zdejší krajiny lesem porostlé přistěhovalo se několik poustevníků pod mnichem kláštera břevnovského Vitališem a jali se káceti les, na jehož místě vystavěli si tu obydlí a dřevěnou kapli P. Marie. Mniši zůstali příslušní k prvotnímu klášteru a opat Chumo vyprosil (1213) na králi Přemyslovi I., že krajina kolem nově vystavěné osady čili tak zv. »Oujezd Polický« darována ke klášteru břevnovskému. V l. pol. XIII. stol. vystavěn zde klášter (kolem něhož r. 1306 vystavěna zeď 1000 m dl.) spravovaný probošty, podřízenými opatům břevnovským. Vystavěním kláštera založeno ve zdejší krajině několik vsí a kolem kláštera vzniklo městečko P., jemuž na přímluvu opata Martina Přemysl II. vysadil týdenní trh, přenesený sem z trhové vsi Provodova, ležící na úpatí Dobenína. Skoro 200 let mniši žili zde nerušeně; teprve za cís. Sigmunda r. 1420 vtrhli Slezané do Čech a mezi jinými městy českými vydrancovali neohrazenou P-ci a pobili obyvatelstvo zde i na nedalekém Ostaši schované. Mniši utekli se do kláštera břevnovského a městečko zůstalo na dlouho spáleništěm. Po válkách husitských obnoven kostel a klášter, do něhož se vrátili mniši. Loupeživými vpády Koldů z Náchoda a Salavy z Lípy trpěla P. mnoho i s klášterem. Po smrti krále Jiřího z Poděbrad, za jehož vlády P. poněkud se zotavila, dostalo se městečko v držení knížete Jindřicha asi do r. 1488, kdy je vvkoupil opat Pavel. R. 1535 postihlo P-ci veliké neštěstí ohněm, jemuž skoro celá padla za obět. Obyvatelstvo jsouc pod vlivem kláštera neúčastnilo se stavovských bouří na počátku války 30leté, jako sousední Broumov. Ale po vypuzení opata Wolfganga Selendra z Prošovic dostalo se město na čas pod správu direktorů. Po bitvě bělohorské přibyl do P. nově zvolený opat Jan Benno, Němec, a od těch časů P. zůstala pod správou Němců, z nichž někteří byli rozhodní odpůrci národnosti české, kde a jak mohli v české P-ci němčili, zejména zavádějíce německá kázání a cvičení a na místa výnosnější dosazujíce své přívržence. Mimo to opatové silně utiskovali poddané, což mělo za následek selské povstání (1775) pod vůdcem Karlem Dostálem ze Lhoty, vymáhající uvolnění roboty. R. 1785 klášter zrušen a jen několik kněží zůstalo zde pro správu farní a jmění klášterní dáno pod správu opata kláštera břevnovského, s podmínkou, že klášter bude odváděti jistou summu peněz fondu náboženskému, což potrvalo na den dnešní. Obyvatelstvo prvotní živilo se řemesly, zejména soukenictvím, jež zašlo a na místě něho nastal čilý obchod a průmysl ve zboží bavlněn. a lněném. Srv. W. W. Tomek, Příběhy kláštera a města P. (Praha, 1881, u J. Orty).

2) P. Dolní, Palič, Paličko (Nieder Politz), ves t., na lev. bř. Ploučnice, hejtm. a okr. Čes. Lípa, fara Horní Solice, pš. Žandov; 35 d., 179 ob. n. (1890), tkalcovství. — 3) P. Horní, Palič, Paličko (Ober-Politz), děkanství a far. ves t., nad Ploučnicí, při želez. dráze Čes. Lípa–Benešov, v hejtm. a okr. českolipském, má 131 d., 1 ob. č., 794 n. (1890), poutnický děkanský kostel Navštívení P. Marie z r. 1723, 3tř. šk., pš., telegraf, četn. stanici, spořitelní a zálož. spolek, panský pivovar, zámeček, mlýn, ložisko hnědého uhlí, výroba holí a doutníkových násadek, po domácku hrnčířství a tkalcovství. Deskový statek náleží cís. kr. soukr. statkům. Zboží polické bývalo za dávných dob spojeno se Zákupskem, v XVI. stol. od něho odloučeno, ale od r. 1612 s ním navždy spojeno.

4) P., chybně Pulice, ves na Moravě, hejtm. Dačice, okr. Jemnice, fara Kdousov; 138 d., 693 ob. č., 66 n. (1890), 2tř. šk., pš., záložna obč., dva mlýny a myslivna Kopta. Alod. panství (1147.38 ha půdy) se zámkem (při něm kaple), dvorem, cihelnou a lihovarem drží Alfred Vražda svob. p. z Kunvaldu. — 5) P., ves t., hejtm., okr. a pš. Val. Meziříčí, fara Bránky; 99 d., 510 ob. č. (1890), 1tř. šk., popl. dvůr »Horecka«, myslivna a samoty Lapač a Patera.

6) P., chybně Políč, ves t.,, hejtm. Zábřeh, okr. Mohelnice, fara a pš. Úsov; 65 d., 464 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Mikuláše, 1tř. šk. a část obce Džbánov.

7) P., město v Dalmácii, viz Poljica.