Ottův slovník naučný/Polička

Ottův slovník naučný
Poličany	Polička	Poličná

Údaje o textu
Titulek:	Polička
Autor:	Jan Václav Štefka, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 104. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Polička
Související články ve Wikipedii: Poličky

Polička: 1) P., král. věnné město v Čechách na žel. dráze ze Svitav do Skutče, má 674 d., 4981 obyv., z nichž je 19 n. (1900). P. skládá se z města a ze dvou předměstí, Horního na východě a Dolního na západě. Město úhledně stavěné má dvě náměstí a několik ulic. Na náměstí větším, čtverhranném, stojí radnice, sloup Panny Marie a dvě kašny; na menším jest děkanský chrám sv. Jakuba Velikého. Obě náměstí a všecky ulice jsou vydlážděny. Na Dolním předměstí jest hřbitov s kostelem sv. Michala s kostnicí a zvonicí, na Horním předměstí nová veřejná nemocnice okresní, městské jatky a čerpadlo vodní. Město má obecnou a měšťanskou školu chlapeckou i dívčí, školu mateřskou, průmyslovou školu pokračovací, ústav učitelský; dále je tu obecní knihovna, museum a divadlo, chudobinec, ústav chudinský, veřejná kuchyně pro chudou mládež školní a okr. nemocnice. Ze závodů průmyslových jmenovati sluší měšťanský pivovar, továrnu strojnickou se slévárnou železa, výrobu krycí lepenky, výrobu harmonií, kruhovou cihelnu, rozsáhlou tkalcovnu, knihtiskárnu; též je tu stanice erár. hřebců. Hlavním zaměstnáním obyvatelstva jest polní hospodářství a živnosti řemeslné, najmě tkalcovství. P. je sídlem okr. hejtm. a soudu. Koncem r. 1900 obec měla asi 13 jiter pozemkův a všeho jmění obecniho bylo za 236.703 K 78 h. Na stavbu paedagogia a na rozšíření kanalisace vypůjčila si obec 200.000 K. Ježto výtěžek z obecního jmění jest nepatrný, vybírá se k uhrazení obecních potřeb přirážka; r. 1900 rovnala se přirážka tato 76% daně přímé. Město uvnitř hradeb tvoří zvláštní osadu, jež jest vlastnicí velkostatku zapsaného v deskách zemských. Koncem r. 1900 měla vnitřní osada městská 69.69 ha rolí, 27.47 ha luk, 1.18 ha zahrad, 7.54 ha pastvin, 1572.89 ha lesů, 7.11 ha rybníků, 1.55 ha plochy zastavěné a 1.70 ha půdy neužitečné. Za dříví kmenové, palivové, papíráky a pařezy vytěžilo se 84.648 K 64 h. Z užitku velkostatku platí se za měšťany uvnitř hradeb usedlé daň přímá (domovní, činžovní, gruntovní) a přirážky obecní, za neměšťany pouze obecní přirážky. Z lesů městských dostává každý vlastník domu pravovárečného každoročně 24 m dříví, vlastník domku 12 m; na předměstích požívá 117 držitelů domků po 4.5, 6 nebo 9 m. R. 1900 bylo příjmů z velkostatku za 138.988 K 47 h. Zdarma vydáno měšťanstvu, deputátníkům a chudým dříví za 28.664 K 20 h. Daní přímých zaplatilo se za měšťanstvo z důchodů vnitřní osady 7286 K 40 h, přirážek obecních 12.957 K 89 h. Městskou osadu uvnitř hradeb spravuje zastupitelstvo místní, 12člené. Také Horní předměstí, majíc něco svého jmění, tvoří osadu samostatnou. Znakem m. P-ky (vyobr. č. 3248.) je štít svisle rozpůlený; pravá polovice má bílého lva s korunou v červeném poli, levá polovice půl černého orla s korunou na hlavě ve zlatém poli; dole pak spatřuje se znamení hornické. — Dějiny. Zdejší okolí bývalo jměním královským. Listinou z 27. září 1265 král český Přemysl II. dává moc Kunrátu z Limberka založiti zde město a propůjčuje jemu a jeho mužským potomkům konání soudní moci ve městě a po vesnicích na míli kolem města, a to podle práva, jehož užívalo Vysoké Mýto. Z důchodů rychtářství městského podržeti měl rychtář třetinu, kdežto dvě třetiny náležeti měly komoře královské. Město nově založené osadil Přemysl obyvateli německými. Král Václav II. svěřil správu města a krajiny zdejší biskupu pražskému Tobiáši z Bechyně; avšak již r. 1285 odevzdal P-u Zaviši z Falkenšteina. Rudolf I. zapsal své manželce Elišce r. 1307 20.000 hřiven a za nevyplacené věno to dal jí v zástavu města Hradec, Jaroměř, Chrudim, Mýto a P-ku; odtud jest P. městem věnným a dosud odvádí 78 K 40 h panující králové české. Císař Karel IV. r. 1360 povolil měšťanům poličským město dlážditi a po osm let užívati práv, jež jiným městům ohledně dláždění byla udělena. Rychtáři města P-ky, Václavovi, král Václav IV. dne 10. čce 1392 potvrdil zakládací listinu tohoto města, aby P-ku s příslušenstvím dědičně mohl držeti, avšak bez újmy práv císařovny Elišky, nevlastní matky královy, k jejímuž věnu P. náležela. Od rychtáře Václava pak nebo od jeho nástupce koupili měšťané poličští ke své obci rychtářství se všemi užitky a důchody, čímž P. vymanila se z područí rychtářův, ponejvíce jen králi odpovědných; zároveň nabyli Poličští moci soudní, již vykonávali svým purkmistrem a konšely. Dne 24. pros. 1478 král Vladislav II. propůjčil P-čce znak městský a právo pečetiti červeným voskem. Král Ferdinand I., zlomiv odboj stavův (bitvou u Mühlberka dne 24. dub. 1547), přisně ztrestal i města královská, jež odboje byla účastna. P-čce uloženo jest ve dvou nedělích zaplatiti 500 kop gr. míš., odevzdati všecky výsady a svobody, složiti zbraň a vydati všecky statky a listiny zápisné i zákupné. Na přímluvu mnohých vzácných osob přijal sice Ferdinand I. Poličské na milost a všecka provinění jim prominul (v pondělí po sv. Matouši r. 1547), ale dědičné vesnice se vším, co městu bylo odňato, prodal městu r. 1558 za 750 kop. gr. čes. Od té doby jako na památku svého provinění P. (až do r. 1829) platila po bílém groši ze sudu piva penálného tácu; nad to ustanovil král Ferdinand I. r. 1548 král. rychtáře, aby zastavil každý podnik, který by se mu zdál čeliti proti koruně. R. 1587 daroval císař Rudolf II. městu polovici odúmrtí na něho připadlých, aby tím lépe obecné dobré bylo vzděláváno, město a zdi městské i silnice se opravovaly a střelba i jiné válečné nástroje se jednaly. Po bitvě bělohorské odňaty jsou P-čce z trestu a cís. rychtáři k spravování odevzdány všecky statky, jimiž obec poličská r. 1547 v pokutě byla propadla. K pokorné prosbě Poličských císař Ferdinand II. r. 1628 schválil, obnovil a potvrdil všecky milosti, majestáty, privilegia, obdarování, od předků jeho jim udělená, avšak s tou výminkou, aby dotčená privilegia, svobody a obdarování na samy toliko měšťany poličské náboženství římsko-katolického se vztahovaly, a žádný měšťan, kterýž by téhož náboženství nebyl, jich užiti nemohl. Spolu přikázal Poličským, aby do své obce za měšťana nepřijímali nikoho, kdož by se s ním a jeho dědici ve víře svaté římsko-katolické nesrovnával; aby měšťanův a měštanek, podruhův a podruhyň víře katolické odporných mezi sebou netrpěli a jim ani ve městě ani na předměstí bytu nepřáli. Následkem toho mnozí sousedé statky své opustivše do ciziny se odstěhovali, čímž ovšem obec značné škody utrpěla a jen ponenáhlu teprve v XVIII. stol. z nich se zotavovala. V té době (1700—85) založeny pivovary v Kamenci a ve městě, zbudováno nové děkanství, postavena nová radnice, socha Panny Marie, socha sv. Jana Nep., zřízeny kašny na náměstí, dlažba, křížová cesta kolem kostela sv. Jakuba. Moudrým hospodařením i hojně peněz se ušetřilo a na úrok uložilo. Průmysl (zvláště plátenictví) a tržba počaly opět vzkvétati. Zavedením soustavy Raabské na panství poličském robota lidu poddanému učiněna lehčí. Pozemky orné a pastviny při dvorech byly měšťanům a poddaným rozděleny v dědičný nájem bez požádání tržní ceny (lesy a rybníky si město ponechalo), stavení dvorská prodána v mírných cenách a zřízeno z nich mnoho obydlí. Robotní povinnosti poddaných změněny v náhrady peněžité, ve lhůtách měsíčních splatné. Na rozdělených pozemcích vznikl při samém městě Nový Kamenec. Dobré účinky těchto opatření dovršeny založením »Josefínského katastru« a nových knih pozemkových. Stav ten potrval do r. 1848, kdy odstraněny poslední zbytky roboty a poddanství. — Město vzalo několikráte škodu pohromami živelními, obzvláště pak velikými požáry r. 1613, kdy vyhořelo 166 domů, 3 brány i s obilím obecním a 16 stodol za městem, pak r. 1845, kdy ze 237 domů vnitřního města zůstaly 4, a škoda páčena na 258.916 zl. — Z rodákův poličských zasluhují zmínky: sochař Dom. Oulíček, prof. theol. Fil. Neděle, těsnopisec Hyn. Jak. Heger, univ. prof. Boh. Eiselt, spisovatel Frant. Zákrejs, Vinc. Podhajský a sochař Vojt. Šaff. Štefka.

2) P., Poličky:, ves na Moravě, hejtm. Přerov, okr. Kojetín, fara a pš. Dobromělice; 36 d., 176 ob. č. (1890).