Ottův slovník naučný/Pohodnice

Ottův slovník naučný
Pohodlí	Pohodnice	Pohoř

Údaje o textu
Titulek:	Pohodnice
Autor:	František Dočkal, Josef Pokorný
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1049–1051. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pohodný

Pohodnice (mrchoviště) zřízeny jsou k tomu účelu, aby na nich neškodně odstraněna, po případě zakopána byla veškerá zvířata zdechlá nebo nakažlivou nemocí stižená a zabitá, jakož i maso a vnitřnosti uznané za nezpůsobilé k požívání lidskému. Místo pro p. určené musí položeno býti tak, aby okolí jeho, resp. obecenstvo nikterak tím netrpělo a domácí zvířata nakažlivým nemocem vydána nebyla. Přihlíženo budiž také k tomu, by prameny studnic v blízkém okolí p-ic nebyly znečišťovány. Proto p. mají býti zřizovány na odlehlých místech a to ponejvíce na půdách písčitých. Jsou-li v nejbližším okolí prameny, buďtež zřízeny p. vždy pod niveau těchto. – Každá účelně zařízená p. má míti stáje pro dobytek, který podezřelým jest nemocí nakažlivou, jakož i klece (chlívky) pro psy schytané nebo k dalšímu pozorování odevzdané. – Zdechliny určené, aby byly zničeny na p-ci, bývají tam zakopány nebo spáleny, podle okolností mohou také býti zpracovány chemicky a upotřebeny k technickým účelům. Ze zvířat, která nebyla stižena nemocí nakažlivou jednak člověku, jednak zvířatům, bývá technicky ponejvíce zpracováno: kůže, žíně, sádlo, kosti a rohy. Naproti tomu nesmí ani masa ani vnitřností padlých anebo z nákazy podezřelých zabitých zvířat upotřebeno býti k požití lidskému. Kosti ze zvířat nakažlivou nemocí stižených a na p-ci zakopaných mohou býti upotřebeny k dalším technickým účelům pouze se svolením polit. úřadu teprve po několika letech a když zdechliny úplně zetlely. Poněvadž tím, že zdechlá neb odporažená zvířata nakažlivou nemocí stižená se dopravují na vzdálené p., nákaza snadno může rozšířiti se, musí každá obec postarati se o vhodné zařízení obec. mršníku, na kterém by uvedené zdechliny se zakopávaly ($ 42. zák. z 29. ún. 1880 ř. z. č. 35). Mršník tento podobně jako p. budiž zřízen na místě odlehlém a ohrazen. Jámy určené k zakopání zdechlin musí býti tak hluboké, aby zdechlina do jámy této vhozená pokryta byla vrstvou hlíny ve výši 2 m. P. a obecní mršníky podléhají dozoru zvěropolicejnímu.

Pohodní jsou tací lidé, kteří na př. v Rakousku jediné oprávněni jsou odstraňovati zdechliny a zakopávati je na místě náležitém. Výraz pohodný pochází od slova pohoditi; pohodný totiž má veškeré »pohozené« zdechliny sebrati a na mrchovišti zakopati. Jinak nazývají pohodného též rasem a drnomistrem. Původ těchto pojmenování nelze s určitostí zjistiti, nejspíše souvisí jméno to s překroucenými výrazy německými Wasenmeister – Rasenmeister. Kdo hodlá provozovati živnost pohodnickou, musí býti k ní způsobilý a úplně spolehlivý. Mimo to třeba, by pohodný osvojil si tolik vědomostí o nakažlivých nemocech zvířecích, aby, vykonávaje povinnosti své, seznal podezřelý případ zdechnutí a učinil ihned povinné oznámení polit. úřadu. Co do vykonávání živnosti pohodnické jest pohodným v Čechách říditi se přesně předpisy, které na základě minist. výnosu z 11. pros. 1859 čís. 21.468 vydalo c. k. místodrž. dne 25. ún. 1860 čís. 5315. Chovati vepřový dobytek k účelu obchodnímu jest pohodným zakázáno (minist. výnos z 10. květ. 1866 čís. 8823). Naproti tomu dovoleno jest pohodným, kteří provádějí živnost svoji bezúhonně, chovati vepře pouze k vlastní potřebě (min. výnos z 12. ún. 1891 čís. 10.779 z r. 1890, místodrž. výn. z 22. ún. 1891 čís. 18.671). Fr. Dočkal.

V nejnovější době stává se p. průmyslem, jehož účelem jest ničení a zužitkování zdechlin a odpadků těl zvířecích z jatek, měst i celých okresů. Závody tohoto druhu, zvané též ústavy thermochemickými, zařízeny jsou již dosti četně za hranicemi. Městské p. jsou na př. v Augšpurce, Hamburce, Mnichově, Barmenu, Berlíně, Düsseldorfu a j. Však i jednotlivé okresy, ba i soukromníci staré nezdravé p. nahrazují závody moderními, v nichž tělo zvířecí po odstranění kůže neb i celé se zpracuje na masovou moučku, klihovinu a tuk, po případě výborné hnojivo, koláče pro psy, krmení pro vepřový dobytek, slepice a jiné výrobky, jež většinou docházejí upotřebení při polním hospodářství.

Veškeré dosavadní přístroje na ničení a zužitkování těl zvířecích zařízeny jsou s upotřebením par vysoce napiatých, nasycených. Surovina, buď celá zdechlina, poražený chorobný kus neb jen rozkrájené části těla zvířecího, dává se do válcového bubnu, t. zv. extraktoru (vyobr. č. 3235. a), a vydává se, po těsném uzavření průlezu, účinku par buď přímo nebo nepřímo. Tím nastávají rozsáhlé změny chemické, tuk se vyškvařuje téměř úplně, kosti pozbývají klihovatiny a zároveň tvrdosti a pevnosti, maso a kůže se smršťují a vylučují značnou čásť vody. Surovina leží obyčejně na sítu a tekuté látky oddělují se od pevných a hromadí se v druhé nádobě, t. zv. recipientu. Když rozklad dokončen, zbývá v extraktoru rozpadlá hmota kostí a masa, zbavená tuku, klihoviny a vody, ve váze as 35 % váhy původní. Hmota masová je jen mírně vlhká, kosti jsou měkké a lze je rozetříti mezi prsty. V recipientu nachází se tuk, klihovina a voda, a to voda z těla zvířecího i voda z páry, jestliže se topilo parou přímo. Přístroje sestrojené na základě principu právě uvedeného liší se jen způsobem paření a dalšího zpracování polovýrobků, získaných v recipientu a extraktoru.

V starších přístrojích byla zdechlina při paření v klidu a trvalo pak dlouho, než se vyhřála na teplotu 160 °C, zárodky chorob bezpečně ničící. Doba paření značně se zkrátila (s 8–10 hod. na 4–5 hod.) tím, že se materiál obracel. Děje se to tím, že se extraktor otáčí (soustava Podewillsova), neb že se otáčí sítový buben, vložený do extraktoru (soustava Otteova a Hartmannova). Zvlhlá hmota, extrakcí tuku zbavená, suší se a rozemílá na moučku. U novějších přístrojů děje se extrakce i sušení v témž bubnu a materiál při otáčení bubnu zároveň s obracením se roztírá, tak že opouští buben dobře vysušený a rozmělněný na prach. Další odlučování tuku a klihoviny je u všech apparátů stejné. Specificky lehčí tuk odlučuje se v recipientu od ostatní tekutiny a stáčí se pomocí kohoutů, jež upraveny jsou v přiměřených výškách. Kapalina, jež pak ještě v recipientu zbývá, obsahuje kromě klihoviny množství solí a tělísek krevních a převádí se do třetí nádoby, t. zv. odpařovače, kde se zahušťuje topením parou. Tím získává se extrakt konsistence syrupu, jehož se užívá při úpravě tkanin. Jen při apparátu Podewillsově jeví se odchylka v tom, že klihovina zpracuje se v extraktoru, tak že se získávají jen dva výrobky, masová moučka, spojená s klihovinou, a tuk, jehož však až 20 % zbývá v moučce.

Zvláštní obtíží při ničení a zužitkování zdechlin jest odstranění zápachu. U dosavadních přístrojův odstraňují se zapáchající, kondensace schopné páry tím, že se srážejí v kondensátoru, a plyny tím, že se vedou do ohniště u parního kotlu, kde se spalují.

Od přístrojů pohodnických žádá se z ohledů hygienických a se stanoviska policie zdravotní především, aby ničily veškeré zárodky choroboplodné, pak z ohledů hospodářských, aby pokud možno dávaly největší množství užitečných látek při nejmenších výlohách. Všem požadavkům dobře vyhovuje přístroj Hartmannův, při němž tělo zvířecí nepřichází v přímý styk s parou, poněvadž pára působí nepřímo. Zdechlina vaří a extrahuje se ve vlastních parách, nepřímým topením parou vyvinutých, klihovina tudíž kondensační vodou se nerozřeďuje. Kondensačních vod lze tudíž znovu užiti k napájení parního kotlu. Teplo klihoviny zužitkuje se k vysoušení moučky masové, tak že se nejen uspoří paliva, ale i lépe se odstraňuje zápach, než u přístrojů jiných.

Zařízení p. podle soustavy Hartmannovy skládá se (vyobr. č. 3235.) ze tří nádob, spojených mezi sebou rourami. Přístroj extrakční a sušící je veliký buben, opatřený výhřevným pláštěm parním. V něm otáčí se menší sítový buben, do něhož se vkládají zdechliny. Tuk a klihovina odtékají do recipientu d₁, kde od sebe se oddělují. Klihovina vede se pak do odpařovače c₁, kde zahušťuje se parou procházející topicím hadem. Od odpařovače položeno je potrubí k extraktoru, kde se rozdvojuje. Trubkou, která jde do extraktoru, lze přiváděti páry klihoviny k rozkládajícímu se masu, druhou trubkou lze je přiváděti do topicího pláště, kde se jejich tepla využitkuje. Průlez extraktoru jest u větších strojů tak veliký, že je možno vsunouti dovnitř najednou celý kus hovězího dobytka, u menších pouze celé nerozložené prase. Pára se přivádí a odvádí čepy, na nichž extraktor je zavěšen. Každé plnění vyžaduje 4–5 hodin k vypaření, 3–4 hodin k sušení, tak že je možno plniti dvakrát denně. Paliva spotřebuje se as 15 % váhy zpracovaného masa. Po zpracování otočí se bubenprůlezemdolů a vyprazdňuje se snadno a rychle. Kondensační vody hromadí se v sběrači a vedou se zpět do kotlu. Nezkondensované páry ze zdechlin ženou se ventilátorem f z kondensátoru e do ohniště pod kotlem.

U stroje soustavy Podewillsovy přivádí se pára dovnitř extrakčního bubnu, v němž není upraven buben sítový. Při otáčení bubnu válec do bubnu vložený drtí malé, nesnadno se rozpadávající kousky na moučku. Které kousky ani takto není možno rozmělniti, oddělují se od moučky na prohazovačce a vracejí se do bubnu při následujícím plnění. JPok.