Ottův slovník naučný/Pohoří (obce)

Ottův slovník naučný
Pohoří	Pohoří (obce)	Pohořice

Údaje o textu
Titulek:	Pohoří (obce)
Autor:	František Teplý, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 1–2. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pohoří (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Pohoří (Jistebnice), Pohoří (Mišovice), Pohoří (okres Praha-západ), Pohoří (okres Rychnov nad Kněžnou), Pohoří (Plánice), Pohoří (Stružinec)

Pohoří: 1) P., ves v Čechách, hejtm. Klatovy, okr. a pš. Planice, fara Myslivo, 28 d., 162 ob. č. (1890), popl. dvůr a hájovna. — 2) P., Pohořice (Pohorz), ves t., hejtm. a okr. Litoměřice, fara Proboštov, pš. Homoly; 11 d., 67 ob. n. (1890). Připomíná se r. 1179. — 3) P., obec. Pohoř, ves t. na zastávce žel. dráhy Choceň-Halbstadt, hejtm. Nové Město n. M., okr., fara a pš. Opočno; 118 d., 831 ob. č., 2 n. (1890), 2tř. šk., výborné zemědělství, zejména pěstování zelí, řepy a chov hovězího dobytka. Směrem k Bohuslavicům malé jezírko Lité. — 4) P., far. ves t., hejtm. Písek, okr. a pš. Mirovice; 28 d., 189 ob. č. (1890), kostel sv. Petra a Pavla (ve XIV. st. far.), 4tř. šk. Ves příslušela r. 1262 ke klášteru sv. Jiří na hradě pražském, mezi l. 1292—1379 k arcibiskupskému panství v Příbrami. Po válkách husitských vládl zde rod rytířů z Mitrovic, kolem r. 1515 Jindřich Běšín z Běšín, r. 1539 na části Petr Zalužský z Podhoří. První díl po r. 1623 získal Jan Deym ze Stříteže ke statku krsickému, na druhém rozděleném seděli svobodníci. Konečně dostala se ves P. dílem k panství drahenickému, dílem k čimelickému. Fr. Teplý. — 5) P., ves t., hejtm. Sedlčany, okr. Sedlec, fara a pš. Jistebnice; 11 d., 90 ob. č. (1890), popl. dvůr a mlýn. — 6) P., Pohoř, ves t., hejtm., okr. a pš. Semily, fara Libštát; 22 d., 123 ob. č. (1890). — 7) P., ves t., hejtm. Třeboň, viz Pohoř 1). — 8) P., ves t., hejtm., okr. a pš. Turnov, fara Všeň; 32 d., 167 obyv. č. (1890). Samoty Podháj, Podpohoří a Roudný. — 9) P., ves t., hejtm. Král. Vinohrady, okr. a pš. Jílové, fara Kostelec u Křížku; 14 d., 93 obyv. č. (1890), popl. dvůr. V XVI. stol. dolováno zde na zlato; posud jsou zde haldy a opuštěné šachty.

10) P., ves slezská, viz Pogórz.