Ottův slovník naučný/Poenitentiarius

Ottův slovník naučný
Poenitence	Poenitentiarius	Poeonius

Údaje o textu
Titulek:	Poenitentiarius
Autor:	František Vacek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1039. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Poenitentiarius

Poenitentiarius [pénitenci-], lat., slul kněz od biskupa k tomu ustanovený, aby kajícníkům, kteří veřejně vyznali hříchy své, nebo zjevně a s pohoršením jiných hřešili, uložil případné pokání, bděl nad chováním jejich po čas pokání a oznamoval jim den rekonciliace. Ve XII. stol. p-iáři byli kněží nadaní zvláštní pravomocí rozhřešovati kajícníky i v případech biskupovi vyhrazených. Sněm círk. Lateránský IV. r. 1215 vydal rozkaz, aby při každém chrámu metropolitním a kathedrálním ustanoveni byli schopní p-iáři, zastávající úřad zpovědníků na místě biskupa, když by on pro churavost, nepřítomnost anebo pilné zaměstnání jiné nemohl povinnosti své dosti činiti. Na sněmě Tridentském r. 1563 dodáno k tomu, aby Poenitentiarius byl z počtu kanovníků, muž aspoň 40letý, graduovaný buď v theologii nebo círk. právě. Velikým p-iářem (p. maior) čili kardinálem p-iářem sluje představený úřadu t. zv. poenitentiarie apoštolské v Římě. Vzhledem k němu menšími p-iáři nazýváni jsou zpovědníci při třech římských basilikách a při chrámě P. Marie v Loretě. Vac.