Podstatský (lépe Potstatský) z Prusinovic, příjmení staromoravské rodiny vladycké, jejížto prvotní erb byl stříbrný jelení roh na modrém štítě, později dva danělové rohy (erb na Moravě rozšířený. – Viz »ČMM.« XVII. 95). Předkem jejich byl snad Jenec z Šumberka (1281), jiným snad Sezema roku 1349; jistě to lze říci o bratřích Jetřichovi (1355–86) a Mladotě (1358–65), z nichž onen držel Pornice, Švaby, Jaroslavice a Prusinovice, ale později čásť svého dědictví prodal. Snad byl bratrem jejich Dobeš, farář v Bílavsku. Po Mladotovi zůstala dcera Adlička, která r. 1381 spolčila se s Tasem a Sezemou z Prusinovic. Tas držel Prusinovice koupiv r. 1386 díl Sezemův a od r. 1408 byl také pánem na Potštatě. Žil ještě r. 1417, avšak roku 1426 drželi Potštat synové Václav, Mladota, Jan a Hynek. Kromě nich přip. se také bratr Prokop (1437–66). Potštat držel napřed Jan (1437) a pak Hynek (1453). Mladota koupil (1437) Tršice, které se dostaly pak dceři Markétě, manž. Bohuslava z Kokor. Prokop držel napřed Rymnice (1453), Količín a Žakovice, avšak prodal (1453) Šišmu a (1464) Prusinovice. Synové Václav a Jetřich drželi po něm všechna zboží, Václav zejména Žakovice, jež r. 1482 prodal. Jetřich drže Potštat, Količín a Rymnice v l. 1506–31 přikoupil drahně vesnic (zejména Buchlovice, Tršice, Dol. Moštěnici a Žeravice). O ta zboží podělili se synové Prokop, Hynek, Tas, Jan, Václav st., Václav ml., Mladota, Žibřid a Albrecht. Stálé potomstvo měli Jan a Václav ml. Prokop maje čásť Potštatu, Rymnice a Žeravice odprodal sice něco (1536), ale získal Buzov, Žadlovice a r. 1557 Jevíčko († 1560, manž. Kateřina Krop. z Nevědomí † 1564). Synové jeho byli Jetřich, Jan (na Žeranovicích a Rymnicích; tyto po něm dědila dcera Barbora, manž. Václava Nekše z Landeka), Jindřich (na Buzově a Žadlovicích, jež oboje prodal), Prokop (na Trnavce), Václav (do r. 1580 na Jevíčku, dcera Anna, manž. Bart. Rona z Kašic). 2. Tas bojoval v Uhrách s Turky a tu umřel. 3. Václav st. na dílu Potštatu a Količína koupil r. 1538 díl Mladotův na Potštatě a r. 1541 polovici Količína Prokopovu, ale prodal r. 1545 Buchlovice. V l. 1556–66 byl hofrychtéřem olom. biskupství. Synové jeho byli Jetřich ml. a Aleš († 1581), z nichž onen prodal r. 1575 Količín, býval soudcem zemským a zemřel na konci téhož století. 4. Mladota († 1552) prodal r. 1538 svůj díl Potštatu, ale od r. 1547 zase držel třetinu, jež po jeho smrti r. 1555 prodána. Synům Diviši a Žibřidovi zůstaly onomu Liptaň, tomuto Spalov. Dědicův neměli. 5. Žibřid měl díl Potštatu, který roku 1546 prodal Václavovi ml. 6. Albrecht měl díl Potštatu, který prodal roku 1547 bratru Mladotovi. 7. Václav ml. koupil r. 1546 díl Žibřidův na Potštatě, kromě toho Vrchoslavice (1558), Věžky (1568) a Veselíčko (1573); v l. 1570 až 1574 byl dvorským sudí. Synové jeho byli Jetřich st., Bernart, Jindřich, Tas, Jaroslav a Václav. 1. Jetřich držel Počenice a Malenovice, byl r. 1573–78 nejv. písařem a zůstavil dceru Annu vd. Sedlnickou, dědičku Bartošovic. 2. Bernart seděl r. 1592 na Veselíčku; syn jeho Jan Bernart zdědil po Jetřichovi ml. Potštat a po synech Mladotových Liptaň a Spalov; tento r. 1611 prodal (†ok. 1614, manž. Aléna Rejžvicovna z Kadeřína). Synu jeho Janovi Šťastnému zůstaly Potštat a Liptaň, k nimž koupil r. 1616 statek Bartošovice. Byv v l. 1624–26 nejv. písařem zemřel bez potomkův, pročež Potštat a Liptaň r. 1634 zabrány ke koruně. 3. Tas koupil roku 1581 Čekyni, také měl Vrchoslavice, což zdědili synové jeho Jetřich, Tas (jenž statky ujal, † 1612) a Václav Adam. Tento byv odbyt penězi vyženil s Barborou Brabantskou z Chobřan statek Borotín a učinil proto r. 1615 přiznáni k zemi Opavské. Když r. 1621 markrabě Jan Jiří vtrhl do Opavy, Václav Ad. pro svou věrnost císaři zajat a dán do Trnavy do vězení. Koupil r. 1625 Boleslav v Krnovsku, kdež byl soudcem zemským, nejv. sudím (1625) a místodržícím hejtmanství (1631), avšak při tom se zavedl tak, že jmění jeho po smrti prodáno. Dědici Tasovými byli Tas Václav, jenž Čekyni i po r. 1620 podržel a roku 1636 byl kom. menšího práva olom. a synů nemaje zemřel, a Kryštof Karel, jenž od r. 1613 často se připomíná. Týž držel Vrchoslavice a Věžky, jež prodal, a čině nároky na dědictví Jana Šťastného vyzískal z něho Bartošovice a Žadlovice. Kromě toho držel (do r. 1641) Otrokovice, do r. 1638 Zborovice a před r. 1640 Zlín. Majestátem ze 17. květ. 1627 povýšen do panského stavu král. Českého a erb jeho polepšen tak, že starý štít přišel do 1. a 4. pole nového štítu křížem rozděleného a do 2. a 3. černého se dostal zlatý lev držící červené plápolající srdce, za klénot rohy a mezi nimi lva. Povýšeni to zlepšeno majestátem z 6. května 1637 tak, že platilo pro rody starožitné. Byl v l. 1625–28 dvorským sudí a zemřel r. 1645. Pro dluhy jeho prodán Zlín r. 1655; o ostatek byli se podělili synové Jiří Valerián, Sigmund Ondřej († bezdětek), Karel Šebestián a Kryštof Karel r. 1646. Od dvou z nich pocházela: A. Hraběcí větev. Jiří ke svému dílu koupil r. 1655 od bratra Kryštofa Karla díl jeho Bartošovice a Veselíčko a r. 1677 získal statek Slavkov v Opavsku. Byl hofrychtéřem biskupství olom. a soudcem zemským. Syn jeho František Dominik byl od r. 1702 nejv. sudí, od r. 1714 nejv. komorníkem, též tajným radou. Dne 1. pros. 1707 povýšen do hraběcího stavu král. Českého a zemřel r. 1721. Při dělení synův jeho (1721) druhý, Jan Josef, kanovník olom., obdržel statek Bartošovice, jenž po něm připadl synovcům, nejstaršímu Karlovi Maximiliánovi dostalo se statku Veselíčka. Tento byl c. k. nejvyšším v jízdě a nemaje synův odkázal Veselíčko (1738) bratru Frant. Valeriánovi a založil špitál ve Vel. Újezdě († 1743). Tento František byl radou při dvorské komoře a ženat s M. Terezií hr. z Liechtensteina a Kastelkornu. Synové jeho byli Leopold Antonín (c. k. tajný rada a děkan kapituly solnohradské) a Alois (c. k. rada a soudce zemský). Tento substituován r. 1754 od Frant. Antonína, posledního z rodiny Liechtensteinské, za dědice panství telčského a Kunžáku, ale tak, aby erb a jméno Liechtensteinské přijal ke svému. Toto povoleno majestátem ze 6. ún. 1762 a erb rozhojněn tak, že na štítu křížem rozděleném byly v 1. a 4. modrém poli zl. lev, v 2. a 3. červeném stř. rohy jelení, uprostřed modrý štítek s trojím stříbrným kamenem do trojlíc ostří vybíhajícím, tři helmy s rohy jeleními, štítkem na 3 pérech (mod., bíl., mod.) a lvem. Odtud se psal hrabě Podstatský z Liechtensteina a sv. p. z Prusinovic. Kromě Telče držel také Bartošovice, jež prodal, Veselíčko, Slavkov a Starou Ves. Zemřel r. 1793 zůstaviv syna Leopolda, jenž sloužil v c. k. vojště a naposled byl majorem. Tento zemřel 1. října 1813 ve Vídni (manželka M. Terezie Krakovská z Kolovrat). Synové jeho byli Leopold (* 1801), Adolf (* 1805, kommendor řádu sv. Jana) a Gustav (* 1807, tajný rada, nejvyšší hofmistr arcikněžny Alice). Leopold ujav nápadní statek Veselíčko smlouvou r. 1828 s bratry a sestrou Marií učiněnou ujal Telče s Kunžákem, bratra Adolfa a sestru odbyl penězi a Gustavovi postoupil od Telče panství želetavské. Také držel Starou Ves a Slavkov. Byl hrabětem dvorské hudby a zemřel 12. kv. 1848. Syn jeho Leopold Šťastný (* 1840), děd. člen panské sněmovny, tajný rada, vyslanec Malt. řádu při c. k. dvoře, držitel Telče a Kunžáku, zemřel v únoru r. 1902 v Opatiji. Z druhého manželství jeho žijí tři dcery a synové Alois (* 1873) a Karel (* 1874). Gustav přečkal jediného syna Gustava (* 1832), jenž r. 1894 zemřel. – Jiná pošlost téže větve pocházela od Kryštofa Karla, nejmladšího syna Kryštofa Karla. Syn jeho Julius Karel koupil r. 1674 druhý díl Brumova s Hošťálkovem, ale neudržel ho rodině. Za to získal r. 1693 pro nezletilé syny Leopolda, Julia Karla, Julia Alexandra a Karla Jiří z pozůstalosti po Františce Eleonoře z Žerotína roz. Podstatské, strýni, statek Hustopeč v přerovském kraji. Alexander skoupiv v l. 1718–28 díly bratří vzdal Hustopeč (1736) synu svému Janovi Nep. Tento byl kr. radou a soudcem zemským a majestátem z 28. list. 1744 povýšen do hraběcího stavu král. Českého. Zemřel v říjnu r. 1758, odkázav Hustopeč dcerám Antonii vd. Skrbenské, Karolině a Ludovice vd. Kořenské, z nichž tato jej r. 1760 přejala. Dotčený Karel Jiří koupil roku 1722 statek Dukovany, jejž odkázal († 3. čna 1723) synu Janovi Antonínovi. Protože tento zemřel bezdětek, dědily Dukovany sestry jeho Anna, Antonie a Karolina a prodaly je r. 1739. – B. Panská pošlost pocházela od neznámého praděda, jehož potomci Karel a František, bratří, r. 1696 zdědili statek Hovězí po svém ujci Max. sv. p. z Ledenic. Karel převzav týž statek prodal jej r. 1718, poněvadž byl od uherských rebellů docela zpuštěn. Vnuk jeho František jsa docela chud vstoupil do c. k. vojska jako prostý vojín, stal se nadporučíkem a zdědil r. 1778 po Frant. Josefovi sv. p. z Tonsern, manželu své tety Františky roz. z Ordonez, panství Litenčice, tak aby erb a jméno z Tonsern ke svému přijal († 1787), avšak teprve jeho synu a dědici Vilémovi Františkovi majestátem z 23. list. 1804 povoleno, aby se psal svob. p. P. z Prus. a z Tonsern, s tím také rozhojněn erb jeho tak, že měl štít Tonsernský a na něm jako štítek svůj rodný erb a nad tím tři helmy se svými klénoty († 16. pros. 1833, zlepšiv panství své znamenitě). Syn jeho Frant. Vilém zdědil Litenčice s Chvalovem a zemřel 22. čce 1878 zůstaviv syna Theodora Viléma (* 1844), jenž má syna Maximiliána a dcery z manž. Gabriely roz. hrab. z Žerotína. Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Podstatští z Prusinovic