Ottův slovník naučný/Podocarpus

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Podocarpus
Autor: Josef Dědeček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1024–1025. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Podocarpus [-kar-] L'Herit., nohoplod (něm. Steineibe), rod rostlin jehličnatých z podřadí tisovitých (Taxaceae) a čeledi Podocarpeae, obsahující vždy zelené statné stromy, řidčeji kře, listů buď střídavých nebo někdy vstřícných, čárkovitých n. kopinatých, zřídka vejčitých n. elliptičných, někdy dvojtvarých a často hrotitých. Květy jsou 1domé: samčí skládají okolíkovitá, zřídka klasovitá květenství s tyčinkami o 2 pylových vacích a s pylem na vnější bláně puchýřnatým; samičí květy jsou po 1, zřídka 2 v paždí listů letorostů na kratinkých osách, jejichž konec ztloustne v t. zv. lůžko, na kterém se objevuje v úžlabí 1, (zřídka i druhého) listenu vajíčko, původně přímé, avšak následkem jednostraného bujnějšího vzrůstu číšky n. míšku obrácené. Z té příčiny semeno jako u tisu má podobu malé peckovice. P. roste asi 65 druhy zvláště v mimotropické části jižní polokoule a zejména v Číně a v Japanu, řidčeji v pásmu tropickém, prospívaje hlavně dobrým dřevem. Ze známějších druhů daří se P. taxifolia H. B. K., n. tisolistý, v Peruvii, P. cupressina R. Br. na Javě, P. Totara Don a P. dacryoides A. Rich. na Novém Zealandě, P. chinensis Wall. v Číně, P. macrophylla Don v Japanu a P. alpina R. Br. na horách jižní Australie. Poslední tři druhy bývají často pěstovány i pro ozdobu. P. rostl již za doby třetihorní asi 9 druhy, známými zejména z Francie. Děd.