Ottův slovník naučný/Podkova

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Podkova
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1009–1010. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Podkova

Podkova (angl. horse-shoe, frc. fer à cheval, ital. ferro da cavallo, něm. Hufeisen, rus. подкова), železný věnec otevřený neb zavřený, který připevňuje se na kopyta neb paznehty koně, mezka, osla, volův, aby chránil rohovou čásť kopyta před opotřebením a aby dodal zvířeti pevné opory, pevné chůze. Musí býti z dobrého materiálu (u nás v Rakousku brává se dobré štýrské železo válcované), tvar její musí odpovídati tvaru kopyta, musí býti přizpůsobena různým vadám v chůzi nebo vzrůstu kopyt zvířete, aby účinky jejich mírnila, po případě i rušila. Dále má býti co možná lehká, trvanlivá, má při obyčejné půdě vydržeti 4–6 neděl. Váha, rozměry závisí na druhu práce, kterou zvíře má konati. Pro koně jezdeckého brává se p. 8–10 mm silná, 20–26 mm šir., o váze 270–500 g; pro koně kočárové 10–12 mm sil., 27–30 mm šir., 400–800 g váhy, pro těžké tažné koně 12–14 mm sil., 30–40 mm šir., o 700 g až 1 kg váhy. P. má míti dvojnásobnou šířku okraje podkovonosného. Na zpodní ploše p-vy bývá obyčejně drážka, aby byla drsnější a hlavně aby do ní zapustiti se mohly hlavy hřebů přibíjecích čili podkováků. Díry pro podkováky mají míti směr stěny kopytní. K přibití p-vy stačí 5 podkováků, zřídka 6–8; dva zatloukají se na vnitřní straně, tři na vnější. P. vykovává se na zpodní ploše buď úplně rovná, pak sluje pantoflice, nebo jest na konci opatřena ozuby. Pro těžké koně tažné dostává Podkova ve střední své části přivařený ocelový ozub, 3–5 cm šir., 9–15 mm sil., zv. hmatec. Tento nemá nikdy býti vyšší než ozuby. Byly činěny pokusy vyráběti p-vy z hliníku, kaučuku, umělé rohoviny, z kůže a j., ale neosvědčily se. Nejlepší z nich byly p-vy hliníkové, hodící se lehkostí zejména pro koně závodní, ale brzo se opotřebovaly a hlavně byly drahé. Turecké p-vy jsou tenké, za to však hodně široké a vzadu přes sebe položeny tak, že od zpodu zakrývají téměř celé kopyto. Po stranách jest kotouč vysoký tak, že kopyto celé zakrývá. Anglická p. jest bez ozubu, hmatce, jest mnohem lehčí než naše, ale nedodává koni jisté chůze. Španělská p. vzadu se ohýbá směrem vzhůru. Francouzská p. jest též hladká, na vnějším okraji tenčí, má vysoké péro. Nyní jsou též s nízkými ozuby a hmatci. Zvláštní tvary dostávají p-vy pro koně s nějakými vadami. Kteří koně šlapou si na nohy, stíhající se, dostávají p-vy zv. přední a zadní stíhavky tvaru a upevnění takového, aby zabráněno bylo šlapání tomuto. Koně strouhající se, t. j. kteří při chůzi nohou o nohu zavazují, dostávají p-vy zv. strouhavky. Rovněž koně, kteří nohama po došlápnutí kroutí, dostávají p-vy, které toto kroucení ztěžují. Pro nepravidelné vzrůsty kopyt musí býti též zvláštní tvary p-vy.