Ottův slovník naučný/Podbrádka

Ottův slovník naučný
Podbradec	Podbrádka	Podbradník

Údaje o textu
Titulek:	Podbrádka
Autor:	Jindřich Fialka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 998. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Podbrádka slove vydutý architektonický článek, který má buď tvar čtvrtkruhu nebo křivky tomu podobné, v některých slozích anebo při jeho zvláštním upotřebení i tvar půlkruhu nebo jemu přizpůsobené křivky (vyobr. č. 3228.). P-ky upotřebiti možno buď za článek podporující nebo článek převáděcí, u pásových říms i za článek korunující. P. vyskytuje se v architektonickém článkovaní vždy ve spojení s jednou nebo dvěma destičkami – pásky – a upotřebení její jest přerozmanité. V řeckém článkování bývá to pružná křivka rukou vytvořená (vyobr. č. 3229.), v římském článkování bývá jako všechny jiné články vytvořena z části kružnice (vyobr. č. 3230.). I ostatní slohy středověké zhusta používaly p-ky, která měla pak osobitý ráz toho slohu. Zvláštní upotřebení p-ky vyskytuje se při přechodu stěn místností do rovného stropu, ostrá hrana, která by průsekem těchto rovin povstala, nahradí se p-kou, která v prosté mluvě zednické slove fabionem. U stropů nad velikými místnostmi vyvine se tato p. též přiměřeně veliká a ač obyčejně v římsování nebývá zdobena, dosti často u takových stropů přiměřeně se zdobí, zpodem ohraničí se římsou nástěnnou, svrchu několika ploššími stropovými články. Taková p., franc. grand cavet, bývá mnohdy falešně zvána voûte. U všech stropů má tato p. jednak účel aesthetický, spočívající v tom, že vyskytnuvšími se nerovnostmi na stěnách a stropu objevila by se průsečnice těchto rovin taktéž nerovná, což se t. zv. fabionem zamezí, jednak praktický, že pavučiny, často tam se vyskytující, snadněji se vymetou. Takové p-ky podle velikosti místností mívají 10 až 15 cm poloměru a konstruktivně vytvářejí se tím způsobem, že do rohů připevní se šlahouny ze štukatérského rákosu a omítnou se. Fka.