Ottův slovník naučný/Pobřišnice

Ottův slovník naučný
Pobřežný	Pobřišnice	Pobuč

Údaje o textu
Titulek:	Pobřišnice
Autor:	Ondřej Schrutz, Emerich Maixner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 984–985. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pobřišnice

Pobřišnice (lat. peritoneum) je tenká, lesklá i průsvitná blanka, vystélající veškery stěny dutiny břišní i s ní souvislé dutiny pánevní a pokrývající také téměř všechny útroby břišní a pánevní (viz Břicho, str. 678). Poněvadž povrch p. stále je slizký a kluzký, je pošin břišních i pánevních útrob o sebe i o stěny břišní velice usnadněn, což platí jmenovitě o pásmu zažívacím. Od břišních stěn odbočuje zvláště vzadu a nahoře k útrobám v podobě rozmanitých blan, vazův i okruží, vížíc takto útroby k pevnějším i stálejším částem stěn břišních a přivádějíc jim zároveň příslušné krevní cévy, míznice i nervstvo. Od dolního většího oblouku žaludkového pak táhne se dolů přes příčný tračník tlustého střeva i přes kličky tenkého střeva největší volná blána pobřišnicová, t. zv. předstěra (epiploon či omentum, viz Omentum), vkládající se jako jakás vložka ochranná mezi útroby břišní a přední nejneklidnější čásť břišních stěn. Na mnohých místech, zvláště tam, kde táhne se Pobřišnice přes rozmanité štěrbiny nebo choboty mezi jednotlivými břišními útrobami, hromadí se s velikou oblibou podpobřišnicový tuk, jenž také vrůstává do rozmanitě upravených výrůstkův pobřišnicových, t. zv. appendices epiploicae, kteréž shledáváme hlavně při pobřišnicovém povlaku tlustého střeva. Srz.

Nemoci p. Nejčastějším onemocněním p. jest vodnatelnost č. ascites (viz Ascites). Nejblíže se řadí zánět prudký a vleklý (viz Peritonitis). Nepoměrně vzácnější jest tuberkulosa, zjevující se ve formě miliární a infiltrované. Miliární tuberkulosa se vyskytuje vedle miliární erupce četných jiných útrob, zvlášť syrovatečních plen, jsouc způsobena bacilly oběhem krevním rozvlečenými. Vleklá infiltrovaná tuberkulosa přivoděna jest infekcí z genitálního ústrojí muže i ženy, neb se druží k tuberkulose střevní, tuberkulose žlaz okružních i retroperitoneálních, výjimečně běží o zavlečení nákazy ze vzdálených ústrojí, na př. plic. Jak miliární tak i infiltrovaná forma provázeny bývají vlákninovým zánětem neb zánětlivým výronem do dutiny pobřišničné (peritonitis tuberculosa) a poslednímu bývá nezřídka přimíšena krev (zánět haemorrhagický). Tehdy, kdy miliární erupce jest povšechná a účastní se jí také p., příznaky jí přivozené mají dosah podřízený, nevystupujíce ostatně přesně v popředí jako při formě, která se obmezuje na peritoneum samé neb serosní pleny. Poznání tuberkulosy p. nebývá při samém počátku snadné. Při miliární formě zároveň s bolestmi v břiše, bolestivostí stěn břišních, s dávením, průjmy nebo zácpou dojde k zánětlivému výronu, jehož množství zřídka dospívá k té výši, aby konána býti musila punkce. Výron prodlením doby z části neb úplně se vyvstřebá a dojde ke srůstání přepony se stěnou břišní a střevními kličkami. Srostěním opouzdřuje se výron vybývající v podobě cyst a toto opouzdření, jakož i zkušenost, že opona, která se smršťuje po tvrdý příčný pruh, stěnami břišními prohmatána býti může, zajišťují diagnosu této formy, mnohdy i zánětlivý výron do obou vaků pleurálních, do osrdečníku a nezřídka i haemorrhagický ráz exsudátu. Miliární erupci většinou provází atypická horečka, nechutenství, průjmy, rychlé klesání sil. Forma vleklá počíná se rovněž miliární erupcí, ale ohraničené východiště bacillární infekce přináší s sebou, že jen pozvolně se vyvíjí a šíří. Tím se stává, že tuberkulosní uzlíky pozvolně vyrůstají ve veliké bakule, pláty a infiltráty, které se zjevují na nástěnném peritoneu, přeponě, na okruží, povrchu kliček střevních i na samé bránici, na povrchu jater a sleziny. Také vleklá tuberkulosa p. provázena bývá vlákninovým zánětem a zánětlivým výronem do dutiny břišní. Aby z předu počínala týmiž naléhavými jevy jako forma prudká, nebývá často; ale většinou se vyvíjí skrytě s nepatrnými bolestmi, se skrovným podrážděním útrob zažívacích; meteorismus, oedem stěn břišních, ascites, sešlost nemocného a nepravidelná, zřídka jen prudká horečka vedou k diagnose. Vystřebá-li se výron samovolně, ale také tehdy, kdy veliký není, můžeme břišními stěnami vyhmatati pláty a infiltráty, ztluštění přepony. Vlákninový zánět končí srůstem jednotlivých kliček střevních mezi sebou, s přeponou, stěnami břišními; neb vede ke srůstu jater a sleziny s bránicí, k cystosnímu opouzdření výronu, zúžení střeva atd. Podle toho mění se také fysikální nález a zvlášť poklep dává jevy, jichž při volném ascitu dutiny břišní neshledáváme. Prognosa miliární tuberkulosy jest nepřízniva, při vleklé naděje na polepšení i vyhojení jest odůvodněna.

Rakovina p. zjevuje se ve formě miliární i bakulové; ona jest vzácna jako prvotní onemocnění, za to tím častější jako podružné. Ale i bakulová forma jest obyčejně podružnou, jevíc se v průběhu rakoviny žaludeční, střevní, jaterní a děložní. Po své struktuře prvotní i podružná forma jest buď scirrhus neb encefaloid neb kolloidní rakovina. Prvotní se vytváří zvlášť v posledním tvaru a pak nabývá ohromných rozměrů, zabírajíc přeponu, mesenterium, ano i největší čásť peritonea. Břicho nabývá obrovských rozměrů, jehož stěnami hrbolatý povrch infiltrátu prohmatán býti může. Podružná rakovina zjevuje se v podobě roztroušených bakulí rozmanité velikosti, které pozvolně splývají ve veliké infiltráty. Rakovina provázena bývá hyperplastickým zánětem a výronem do dutiny břišní – týž jest čirý i haemorrhagický; jako při tuberkulose vede zánět ke srůstání peritonea s útrobami břišními, ke srůstu kliček, k neprůchodnosti střevní. Je-li výron skrovný, můžeme stěnou břišní vyhmatati tvrdé, hrbolovité nádory. Časem vybují novotvar přirozenými dučejemi stěn břišních, zvlášť pupkem a otvory tříselnými. – Sarkom p. utváří se většinou stejným způsobem, bakule i infiltráty bývají většinou velmi mohutné. – Častěji nežli v plících vyskytuje se na peritoneu aktinomykosa. Infekce přihází se ze střeva nebo pochází z dutiny ústní, z které retrofaryngeálním, retropleurálním a retroperitoneálním pojivem šíří se posléz až na p-ci. Při prvotním onemocnění střeva tvoří se drobné žlutavé uzliny ve sliznici střevní, které z drobných trsů aktinomykotických se skládajíce do hlubších vrstev střeva se rozbujejí a posléz i peritoneum zasáhnou. Na p-ci bujení postupuje velmi rychle a tvoří se mohutné infiltráty, které srůstají se stěnou břišní neb sousedícími útrobami. Změknutím a zhnisáním infiltrátu vznikají abscessy, které četnými píštěli provalí se skrze stěnu břišní, do střeva, měchýře, do vaginy. Ve vyprázdněném obsahu shledáváme žlutá zrna, která majíce velikost prosného zrna až hrachu skládají se z charakteristických trsů aktinomycetických.

Měchožil p. jest velmi vzácný, vyskytuje se vedle hlísta jaterního a ledvinového: většinou běží o osamocené, nepříliš veliké boubele, které když se provalí do dutiny břišní, uvolněnými skolexy zaviňují další infekci p. Mx.