Ottův slovník naučný/Plitvická jezera

Ottův slovník naučný
Plitt	Plitvická jezera	Pliva

Údaje o textu
Titulek:	Plitvická jezera
Autor:	Jiří Viktor Daneš
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 930. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Plitvická jezera

Plitvická jezera v Chorvatsku vyplňují meridionální údolí mezi hřbety Malé Kapely na záp. a Plješenice na východě. Jezera počtem šestnáct klesají terasovitě ve směru od j. k s., takže voda vodopády a peřeji vrhá se s vyšších jezer do nižších. Dělí se ve tři skupiny: horní s velikým jez. Prošćanským (výška 625 m, plocha 63 ha) a j. Ciginovcem; střední s 9 menšími jezery (největší z nich Galovac) a dolní s velikým jezerem Kozjakem (výška 536 m, plocha 84 ha) a 4 malými jezírky již v kaňonu řeky Korany. Přehrady mezi jezery tvoří travertin »sedra«, vzniklá stálou silnou sedimentací vápna ve vodě rozpuštěného. Ze slapů, jichž jest asi 60, vynikají výškou a mohutností vodopád Korany z nejzpodnějšího jezera, zvaného Novakovića Brod; pod ním pojí se s Koranou potok Plitvica vrhající se kolmo s dolomitové stěny 78 m vysoké. Z přítoků jezer nejznačnější jsou Crna a Bijela Rijeka, jež u Ljeskovce se spojují a od jihu vlévají se do jezera Prošćanského; četné prameny vyvěrají na záp. břehu téhož jezera; odtokem jezer jest řeka Korana vlévající se u Karlovce do Kulpy. Pokud se týče vzniku jezer, zamítá nejnovější theorie Hranilovićova antecedenci krasových kotlin, připisuje naopak vznik celého údolí Korany i kotlin jezerních jediné říční erosi povrchní, teprve v době poglaciální řeka vyhloubila pánve odnesením měkkých vrstev sádrovce uložených v dolomitu a vápenci; podkladem přehrad staly se vrstvy tvrdšího materiálu vzdorující erosi, na nichž usazuje se stále ještě sedra a náplav říční za pomoci vegetace. Krásou přírodní nevyrovná se Plitvické žádná jiná jezernatá krajina evropská. Návštěva turistická dosud není hojná; nejbližší nádraží v Ogulinu (70 km). Družstvo zvláštní udržuje veliký hotel nad jez. Kozjakem. Saisona návštěvní od pol. čna do září. Srv. Edv. Jelínek, P. j. (»Světozor«, 1896, Praha); St. Buchwald, Die Plitwicer Seen u. ihr Vorland (Opatija, 1896); Plitvička jezera, K. D. M. (Záhřeb, 1899); H. Hranilović, Geomorfološki problemi iz Hrvatskoga Krasa (Záhřeb, 1901). dš.