Ottův slovník naučný/Pleyel

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pleyel
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 918–919. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Ignaz Joseph Pleyel

Pleyel [plejel]: 1) P. Ignaz, sklad. něm. (* 1757 v Ruppertsthalu u Vídně – † 1831 u Paříže). Záhy byl vyučován v hudbě a ježto jevil veliké hudební nadání, poslán do Vídně, kde od r. 1772 přičiněním svého příznivce hrab. Erdödyho učil se pět let u Josefa Haydna. Potom stal se kapelníkem u hr. Erdödyho, který jej poslal do Italie, kde P. komponoval operu Ifigenia. R. 1783 stal se po Richterovi kapelníkem při kathedrále ve Štrasburce a tam komponoval většinu svých pro příjemnou melodiku a lehkost nadmíru oblíbených a rozšířených skladeb. R. 1793 odebral se do Londýna, kde jako soupeř svého učitele Haydna dirigoval s velikým úspěchem tři svoje symfonie. Na krátko usadil se na statku nedaleko Štrasburku, ale pro neklidné poměry ve Štrasburce, jakož i proto, že odstraněním křesťanského kultu přišel o svůj úřad, odstěhoval se r. 1795 do Paříže, kde založil obchod hudebninami a později továrnu na piana, jež kvete dosud pod firmou P., Wolff & Cie. Později žil ze svých značných výdělků v ústraní nedaleko Paříže. P. zanechal množství skladeb instrum., zejména 29 symfonií, septett, sextett, kvintett, kvartett, tria, dua, sonáty atd. Ale Pleyel sám dožil se toho, kterak jeho práce, dříve tak oblíbené, upadají v zapomenutí. Nebylo možno jinak, ježto postrádaly hloubky, a zvláště poslední byly až fabrickými. – Jeho nejstarší syn

2) P. Camillé, hudebník něm. (* 1792 ve Strasburce – † 1855 v Paříži). Vzdělal se hudebně u svého otce, potom u Dusíka ve hře klavírní. Žil v Londýně, potom v Paříži převzal závod hudebnin svého otce. Od r. 1824 řídil otcovu továrnu na klavíry zároveň s Kalkbrennerem. Jeho skladby, jako: Quatuor pour piano, violon, alto et basse; Trois trios p. piano, violon et violoncelle; Sonate p. piano et violon, vydané vl. nákladem, nepostrádají rozhodného talentu skladatelského.

2) P. Marie Félicité Denise, vynikající pianistka, choť Camilla P-a (* 1811 v Paříži – † 1875 v St. Josse-ten-Noode u Brusselu). Byla dcerou učitele řečí Mokeho v Paříži a žákyní Jak. Herze, později Moschelesovou a Kalkbrennerovou. Již v 15. letech těšila se dobré pověsti, když pak se provdala, studovala velmi intensivně hru. klavírní, snažíc se dosíci dokonalosti a velikolepého slohu hry Thalbergovy, kterého slyšela v Německu a na Rusi, tak že ve Vídni koncertovala s úspěchem i vedle Liszta. Později, po skvělých koncertech v Paříži. v Londýně a v Brusselu, žila odloučena jsouc od svého chotě od r. 1848 jako učitelka hry klavírní na konservatoři v Brusselu. Vynikala stejně také krásou jako duchaplností a za svého pobytu v Paříži náležela k prvním hvězdám tamních salonů.