Ottův slovník naučný/Plech

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Plech
Autor: Josef Pokorný
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 890–891. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Plech

Plech je výrobek z kovu, získaný tepáním nebo válcováním za studena nebo za horka, jehož tloušťka proti šířce a délce je nepatrná. P-y různí se podle materiálu, velikosti a tvaru tabulí, podle účelu, k němuž se jich užívá, a podle způsobu výroby. Nejužívanější jsou p-y železné, měděné, zinkové, cínové a olověné, pak mosazné, zlaté, stříbrné, platinové, bronzové, argentanové, pakfongové atd. Tloušťka řídí se potřebou. Železo válcuje se na př. až na tloušťku 1/10 mm i méně, pancéřové plotny železné dosahují však tloušťky 250 mm i více. Zlato tepe se až na 1/10000 mm tloušťky, nepozbývajíc svých charakteristických vlastností. P-y mostové bývají 10 i více metrů dlouhé, však úzké, p-y kotlové měří ve stranách jen as 2½–3 m. Upotřebení p-ů k účelům technickým a průmyslovým je nadmíru mnohostrané a byly výroba i zpracování p-ů známy již v dobách dávných, hlavně výroba tepaných listů zlatých. Dříve hotovily se z tepaných p-ů střiháním i pruty, vyráběné dnes obecně přímo válcováním, tak jako p-y vůbec, zvláště železné. Jen svářkové p-y železné slabší než 5 mm tepou se dnes ještě na některých místech kladivy násadovými.

Nejčastěji p-y bývají hladké. Kdekoli však třeba, moderní průmysl užívá Plechů rozmanitě façonovaných a prolamovaných (perforovaných), jež vyrábějí se přímo v hutích a válcovnách, zvláště železářských. Jmenujeme jen p-y žebrované, dolíčkované a hrbolkované, získané tím, že doválcovaný p. hladký ještě se provádí mezi pásem válců, z nichž hoření opatřen je přiměřenými výstupky nebo prohlubinkami. Výška žeber bývá 0,5–2 mm, tloušťka p-ů 5–20 mm. P-y vlnité vyrábějí se hlavně z černých a pozinkovaných p-ů železných a ocelových a z Plechu zinkového. Tvar vlnek je rozmanitý, u nejstarších p-ů toho druhu více plochy, u novějších hlubší. Zvlnění p-ů železných děje se lisy různě upravenými, při menších vzorcích, na př. pro ruční pračky a jalousie atd., také mezi válci s obvodovými ryhami. P-y hluboce vlnité mají značnou únosnost a zovou se nosníkové p-y vlnité. P-ů vlnitých užívá se při konstrukcích stavebních, na kotly a přístroje pro průmysl chemický, hlavně chladicí a zahřívací. Pperforovaných, prolamovaných nebo děrovaných užívá se jako p-ů cedicích, třídicích, lískových atd. a vyrábějí se prostřihy s jedním neb obyčejně s několika průstřižníky, aby se dosáhlo práce přesnější a ušetřilo se času. Vzorky složitější prostřihují se na dva i několik rázův. Aby se nabylo větší průchozí plochy, vyrábějí se hlavně p-y zcezovací také frésováním. Dírky jsou buď kruhové neb obdélné, trojúhelníkové atd. Façonové p-y přicházejí z huti do obchodu také jako dna ke kotlům, vypouklá nebo rovná, průlezy a hrdla, desky krycí, misky, kelímky atd.

Z p-ů železných a ocelových jsou nejdůležitější p-y kotlové. Lze je obdržeti v tabulích až 3 m dlouhých a 2 m širokých a různě tlustých. Kvalita je různá a stanoví se nejbezpečněji zkouškou na přetrhnutí, na ohyb atd. P-y ohňové jsou lepší jakosti než p-y plášťové, nevydané přímému žáru. P-y, jež obrubují se za horka, na př. p-y na parojemy, hrdla plamence atd. musí rovněž býti jakosti lepší. Železo p-ů kotlových a p-ů na reservoiry je buď svářkové nebo plávkové. Místo p-ů železných užívá se pocelových, vyznačujících se větší pevností, tak že stěny kotelní mohou býti slabší. Kvalita pmostových rovná se obyčejně kvalitě obyčejných p-ů kotlových, hlavně plášťových. Železo svářkové osvědčuje se zde lépe, než železo plávkové.

Tlouštka pprostředních a tenkých neudává se v mm, nýbrž v číslech odměrného přístroje. Dle odměrek rozeznáváme pak číslování německé, anglické, francouzské a rakouské. Kvalita udána je obyčejně původem a rozeznáváme p-y české, štýrské, uherské, korutanské, slezské atd. Do obchodu přicházejí buď ve složkách anebo v bednách, obsahujících 50–300 tabulí, podle velikosti těchto.

Od obyčejného černého p-u železného liší se p. bílý tím, že je pocínován (viz Cínovaní). Podobný účel má také pozinkování, pomědění, niklování a poolovění p-ů železných. Pozinkovaný p. má as devětkrát větší pevnost než p. zinkový a vzdoruje bezpečně rezavění, při ohýbání však zinek snadno odpryskuje. Poolověných p-ů užívá se místo p-ů zinkovaných a na nádoby pro kyselé tekutiny a páry. P-y poměděné bývají zhusta lacinou náhradou p-ů měděných.

Kromě p-ů železných a ocelových užívá se nejvíce pměděných a ze slitin mědi. Rozeznáváme tvrdé a měkké, hlazené a mdlé, černé a červené p-y měděné. P-y mosazné, tombakové, argentanové a z nového stříbra slouží k výrobě drobných předmětů, kuchyňského náčiní atd. Zinkových p-ů užívá se na krytí střech, pobíjení lodí, výrobu van a různých jiných věcí klempířských a niklují se nebo se opatřují povlakem mosazným nebo měděným, mají-li předměty z nich vyrobené býti úhlednější. P-u olověného užívá se kromě na krytiny hlavně v průmyslu chemickém. Menší měrou upotřebuje se k poslednímu účelu p-u cínového. Z p-ů stříbrných a zlatých dělají se skoro výhradně jen peníze. Jemnějšími p-y zlatými a stříbrnými pozlacuje se a stříbří (viz Folie). Z p-ů platinových upravují se nejčastěji kelímky a misky pro chemické laboratoře. P-y plátované povstanou tím, že dva p-y na sebe se položí a k sobě buď za horka nebo za studena silně přitlačí, tak že přilnavostí se spojí (viz Plátování).

V novější době zhusta se vyskytují p-y zdvojené galvanicky (viz Galvanostegie), pak p-y rozmanitě lakované, smaltované, potisknuté a dekorované, jež drobný průmysl cestou obchodní získává a zpracuje. JPok.