Ottův slovník naučný/Plavidla

Ottův slovník naučný
Plavič	Plavidla	Plavín

Údaje o textu
Titulek:	Plavidla
Autor:	Jiří Soukup
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 881–882. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Plavidla (komorová plavidla, franc. écluses, rus. шлюзъ, něm. Schiffahrtschleussen) jsou stavby, které se provádějí, aby možna byla plavba v řekách, jež by bez staveb těchto ku plavbě se nehodily, nemajíce s dostatek hluboké vody. P-ly komorovými zprostředkuje se plavba i do horských krajin – případně s jistými komplikacemi i přes rozhraní dvou řek. Plavba ve starověku obmezena byla jen na vody mořské a jezera. Teprve Hollanďané za Karla Smělého a Karla V. zavedli plavbu i po řekách vnitrozemských. Po nich začali Francouzi, a když v XVII. stol. vynalezena byla p. či lépe řečeno komorová p., rozvinula se plavba i po menších řekách Francie za účelem obchodním i průmyslovým. Že ani ostatní země nezůstaly pozadu, viděti na mnohých stavbách vodních Anglie a Německa. Pohříchu zůstalo naše mocnářství v tomto odvětví poněkud pozadu. Princip, kterým se činí možnou plavba do vyšších oblastí vnitrozemských, záleží v tom, že se vytvořují podle svahu a spádu řeky v určitých intervalech vodní přepážky čili zdýmadla (jezy), jejichž části bývají pohyblivé (sklápěcí). – A v těchto intervalech vytvořují se dle vyvýšení zdýmadla stupňovité hladiny povrchu více méně vodorovného. Těmi dosáhne se tolik hloubky, že na způsob hladiny rybníků lze od jezu k jezu plaviti lodi největších nákladův.

Aby možnou učiněna byla plavba lodí mezi hladinou pod jezem a nad jezem, každý jez na příhodném místě spojuje se i se stavbou p. komorového, jehož půdorysný tvar viděti jest na vyobr. č. 3164. V místech A je hladina vyšší, v místech B hladina nižší.

Představme si dále v místech v₁ vrata první a v místech v₂ vrata druhá, k je prostor obezděný, jehožto vyzdívky zasahují nad úroveň vyšší hladiny. Dle náčrtku vyzděná komora, do níž dle velikosti stavby lze umístiti buď jednu nebo několik lodí nebo celý vlak lodní – slouží k tomu, by nádoby (lodi) mohly plouti vzhůru proti proudu nebo dolů po proudu podle šípu. Představme si loď v hladině horní, kteráž má býti splavena do hladiny dolní. Potřebí je pomocnými kanálky při uzavřených vratech v₁ i v₂ naplniti komoru k tak, až rovinná výška hladiny horní a hladiny komory plavidlové se vyrovnávají. Potom lze vrata v₁ otevříti proti proudu – a loď vpluje do komory. Pak se vrata v₁ uzavrou, postranními podzemními kanálky, jež zavírány a otvírány jsou šoupátky vodotěsně uzavírajícími, vypouští se voda z komory k potud, až hladina komory a zpodní hladina v místech B se vyrovnávají. Klesaním hladiny v komoře klesá zároveň i loď. Potom vrata v₂ se otevrou a loď bez překážky vpluje do hladiny zpodní, aby v příští překážce prodělala tentýž postup. – Podobně pokračuje se při plavení proti proudu. Vpluje-li loď zpodními otevřenými vraty v₂ do prostoru k, zavrou se pak tato vrata, napustí se do komory voda, která loď sama zdvihne do výše hladiny A. Když se otevrou vrata v, loď vpluje do hladiny A a ubírá se vzhůru k další překážce.

Jak vidno, lze zdviháním tím dospěti do řek značně chudých vodou, učiní-li se před tím opatření, by v nejvyšším místě horském pamatováno bylo na řádný reservoir vodní pro případ, že by se meteorických vod nedostávalo. Již dávno bylo vypozorováno, že doprava zboží po vodě je mnohem levnější než po železnici – ovšem zase doprava taková trvá déle a vylučuje dopravu t. zv. rychlozboží. Jiná závada dopravy po řekách je ta, že v našem podnebí zimní dobou při zamrznutí vodní hladiny jest illusorní. Sp.