Ottův slovník naučný/Plasy

Ottův slovník naučný
Plastron	Plasy	Plaški

Údaje o textu
Titulek:	Plasy
Autor:	Josef Strnad
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 847–848. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Plasy
Související články ve Wikipedii: Plazy

Plasy: 1) P., dříve Plazy, far. ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Ml. Boleslav; 32 d., 196 ob. č. (1890), kostel sv. Šimona a Judy (již ve XIV. stol. far.), 2tř. škola a pš. – 2) P., far. ves t. v půvabném údolí nad Střelou, hejtm. a okr. Kralovice; 78 d., 1011 obyv. č., 27 n. (1890). K přednějším budovám patří románský chrám P. Marie Nanebevzetí, trojlodní s lodí křížovou. Na hlav. oltáři Škretův obraz Nanebevzetí P. Marie, pak od Brandla sv. Bernard, vel. krucifix od Brauna a veliké varhany. Hřbitovní kost. sv. Václava s hrobkou knížecí rodiny, v bývalém konventě pak jsou kaple sv. Maří Magdalény, sv. Benedikta s vys. kopulí a zajímavou akustikou, sv. Bernarda, v níž jest uložen archiv knížecí. Bývalý klášterní konvent, nádherná stavba Dintzenhofrova, o dvou patrech, s prostrannými chodbami. Na stěnách a klenbě prvního patra jsou fresky Jos. Kramolína, předvádějící výjevy ze života sv. Bernarda, zakladatele řádu cisterciáckého. Obrazy provedeny v l. 1732–40. Opatství bývalé jest nyní zámkem vrchnosti, při zámku jest zahrada a při konventě park. Dále je tu 5tř. šk., lékárna, četnická stanice, pš., telegraf a želez. stanice na trati Plzeň-Žatec, oddíl stát. hřebčince, mlýn, opuštěné želez. huti a v okolí chmelnice. Svěř. panství má 13.321 ha půdy; náleží k němu zámek, dvůr, parostr. pivovar, cihelna, továrna na minerální barvy, pila a mlýn, majetek Pavla kn. Metternicha. – Klášter plaský založen byl knížetem Vladislavem II. r. 1145 a uvedeni do něho mniši řádu cisterciáckého z Langheimu poblíže Vircpurka. Klášter těšil se z přízně jak Vladislava II. (1140–73), tak i syna jeho Bedřicha (1173–79), biskupa praž. Daniela I. (1148–67), Jindřicha Břetislava (1193–97), Přemysla I. (1197–1230) a zejm. Václava I. (1230–53). Záhy vzmohl se tak, že z něho vysláni mniši k založení nových klášterů do Mnich. Hradiště r. 1177, do Velehradu r. 1202 a Sv. Kříže v Rakousích. V pol. XIII. stol. zřídil si samostatné proboštství v Čes. Lípě a pak druhé v Praze za Oujezdskou branou, poblíž kláštera kartusiánského. Válkami husitskými nastává úpadek kláštera, trvající až do počátku 30leté války. Již 3. čna 1420 Jan Žižka vypálil klášter, načež mniši rozprchli se, opat Gotfrid uchýlil se do Manětína, kdež i zemřel, nástupce jeho Arnold musil též dlíti mimo klášter a zemřel v Plzni. Teprve opat Tylman (1434–48) vrátil se do kláštera, jejž z hlubokého úpadku zase povznésti se snažil dle možnosti. Mnoho statků klášterních bylo za války od cís. Sigmunda zastaveno, a to bratřím Bedřichovi a Hanušovi z Kolovrat, Benešovi z Rabšteina, Burianovi z Gutšteina a j. S úbytkem jmění ubývalo i členův, a tak se stalo, že po smrti Tylmanově r. 1448 mniši poznovu obrátili se do Langheimu se žádostí, aby jim byl poslán odtud opat. Bylo jim vyhověno a poslán do Plas br. Bedřich za opata. Nedařilo se však ani v násl. letech valně klášteru, neboť dluhy jeho vzrostly na počátku století XVI. do té míry, že opat Ondřej I. (1516–20) byl nucen zastaviti zase značnou čásť poddaných vsí klášterních se svolením královským p. Albertovi z Gutšteina. Podobně i za opata Bohuslava (1530–1553) kr. Ferdinand zastavil většinu zbylých vsí klášterních svému milci p. Floriánovi Gryspekovi z Gryspachu a to do vyjití čtyř životů. Klášteru ze všeho dřívějšího majetku, asi 70 vesnic čítajícího, zbyly pouze P., Žebnice, Mladotice, Bílov, Lednice a Nebřežiny. Teprve za opata Jiřího Vasmutia (1616–39) nastal obrat k lepšímu. Po osudné defenestraci prodlel po tři dni v klášteře p. Jar. Bořita z Martinic. K vyzvání cís. Matiáše opat s částí lidu svého odebral se hned na počátku války české r. 1618 do Plzně, aby pomáhal při hájení města proti Mansfeldovi. Za trest hrabě Mansfeld, dobyv Plzně, dal klášter vypleniti vojskem svým. Když pak po bitvě na Bílé Hoře nastal příznivý obrat pro rekatolisaci země, nemeškal ani Jiří Vasmutius a žádal cís. Ferdinanda II. za navrácení zastavených statků klášterních. Mocného přímluvce měl klášter v Plasy Jar. Bořitovi z Martinic, a tak podařilo se opatovi, že cís. Ferdinand II. 14. květ. 1623 za pobytu svého v Praze nařídil, aby klášteru byly vráceny Kralovice a panství kacerovské se všemi k němu příslušnými vesnicemi. Na sklonku života svého opat byl nucen před vojskem švédským, zemi pustošícím, odejíti do Plzně, kdež jej i smrť zastihla. Podobně i nástupce jeho Jakub Perger z Rosenwertu (1639–51) pro stálé nepřátelské vpády zdržoval se mimo klášter. Teprve po skončení války 30leté začíná se klášter utěšeně vzmáhati. Tak opat Krištof Tengler (1651–66) dal kostel P. Marie, za předešlých dob pobořený, důkladně opraviti a staral se též o zvelebení vnitřního života klášterního. V jeho šlepějích pokračoval jeho nástupce opat Benedikt Engelken (1666–81). Za něho vzbouřili se též poddaní na statcích klášterních r. 1680, ale byli záhy vojskem pokořeni. Opat následující, Ondřej III. Trojer, rodem z Kralovic (1681–99), hleděl budovu konventní, kde mniši strádali vlhkostí, učiniti zdravější provedením klenutých sklepů, dále dokonal opravu kostela P. Marie, jenž byl pak r. 1688 znovu vysvěcen. Při poutním chrámě P. Marie v Tejnici u Kralovic zřídil proboštství se čtyřmi členy řádu. Jal se stavěti novou budovu opatskou, dal opraviti sešlý chrám sv. Václava a provedl mnoho oprav na kostelích, farách i hospodářských staveních na panství klášterním. Osadil dvě nové vesnice, po něm jmenované Ondřejov a Trojerovice. Za nástupce jeho, opata Eug. Tyttla z Dobříše (1699–1738), dosavadní stavitelský ruch zvýšil se ještě více. Opat rozhodl se, že na místě starého, nízkého a málo prostranného konventu dá vystavěti nový konvent prostranný. R. 1711 položen základ k nové stavbě, prováděné dle plánů Dintzenhofera a Santiniho, vlastní stavbu vedl domácí stavitel Matěj Kondel z Plas. Stavba konventu trvala plných 25 let a byla dokonána r. 1736. Ježto půda byla v místech těch bažinatá, bylo k upevnění jejímu natlučeno do základů na 5000 dubových kolů, k nimž spotřebován jeden les, podobně i na vazbu střechy této rozsáhlé budovy spotřebován zase celý les, a proto říká se o konventu tomto, že jest vystavěn mezi dvěma lesy, jedním v základech, druhým ve střeše. Dokonal stavbu opatství do té míry, že se tam mohl odstěhovati, a bydlíval tu obyčejně opat ještě se čtyřmi jinými členy. V klášteře byla tehdáž stolice theologická, někdy i filosofická, klášter míval na 60 členů. Pro knihovnu klášterní zakoupeno mnoho cenných a vzácných knih. Podobně Tejnici dal opat dle plánů Dintzenhoferových od základů vystavěti roku 1711. Kostel proveden v podobě rovnorameného kříže s mohutnou kupolí nad středem. Do nového konventu byli přestěhováni mniši 13. list. 1736. Za opata Celestina Stoje (1738–48) proveden chrám v Tejnici až po kupoli a stavba dokončena za opata Silvestra Hetzra (1748–55). Pracováno pak o vnitřní výzdobě chrámu v Tejnici, o malbách, objednán hlavní oltář od pražského sochaře Lauermanna a mnoho soch u proslulého Ign. Platzra. Následující opat Fortunát Hartmann z Plzně (1755–79) rozmnožil majetek klášterní, zakoupiv statek Bělou. V Tejnici vystavěno za něho vkusné proboštství s dvěma věžemi a podobně i v Čes. Lípě nové proboštství postaveno. Stavba tejnická dokonána r. 1777 a t. r. přenesena do chrámu zázračná soška Bohorodičky. Posledním opatem byl Celestin II. Werner, (1779–85), rod. ze Slavkova v Č. Za něho zřízena při klášteře škola hlavní. Klášter rozkvétal, náleželo k němu město Kralovice, 56 vesnic a 16 dvorů, v Praze, Plzni a Rakovníce měl své vlastní domy, dvě proboštství, v Čes. Lípě a v Tejnici. Tomuto utěšenému rozvoji jednou ranou učinil konec cís. Josef II. K rozkazu jeho byl klášter r. 1785 zrušen, po 640 letech od svého založení. Vystřídalo se tu 59 opatů. Socha P. Marie byla přenesena z Tejnice r. 1786 do Kralovic. Jmění klášterní udává kniha pamětní fary plaské přes dva mill. zl. Panství plaského kláštera zůstalo ve správě císařské až do r. 1826. Úředníci císařští, kteří vedli správu statků klášterních, všemožně se přičinili, aby stavby klášterní zpustly, nejen že nevěnovali žádných peněz na nutné opravy, ale hospodařili vandalsky. Tak dali v chrámě tejnickém vytrhati prkna, pískovcovou dlažbu, ano i měděný kryt s kupole byl stržen a zpeněžen, aby za to se pořídil nový kotel do pivovaru. Krásně pracované zábradlí z pískovce s vkusnými vasami, jež v podobě galerie vinulo se na zpodu kolem kupole, bylo shozeno, a zůstaveno vše v stavu tak zuboženém, že dnes důkladná a nádherná stavba ta jest žalostnou zříceninou. R. 1826 celé panství klášterní přešlo koupí na tehdejšího říš. kancléře Klementa Lothara knížete z Metternich-Winneburgu. Nynějším držitelem jest kníže Pavel. Snd.