Ottův slovník naučný/Planudes

Ottův slovník naučný
Plantin	Planudes	Planula

Údaje o textu
Titulek:	Planudes
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 842–843. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Planudes Maximos (Μάξιμος ὁ Πλανούδης), spis. byzant. (* ok. 1260 – † ok. 1310). Byl mnichem v Cařihradě a proslul velmi rozsáhlou činností literární; r. 1296 byl od Andronika II. vyslán do Benátek jako vyslanec. P. je v Cařihradě předchůdce západního humanismu. Napsal grammatiku ve formě dialogické, pojednání o skladbě, (deklamační) srovnání jara a zimy, scholie k Theokritovi a Hermogenovi, dva spisy mathematické a četné verše (na př. enkómion na Klaudia Ptolemaia, kánon na sv. Demetria, idyllu o Kleodémovi a Thamyře a j.); prosou zpracoval Aisópovy bajky a napsal životopis Aisópův. V theologii byl, zdá se, původně stoupencem lat. dogmatu o vycházení Ducha sv., potom však změnil své přesvědčení a napsal proti latiníkům 2 spisy polemické. Kromě děl původních a dopisů (vyd. M. Treu, 1890) P. sestavil velikou sbírku excerpt z nejrůznějších spisův obsahu historického a geografického, sbírku epigrammův a sbírku byzantských přísloví. Také mnoho překládal z latiny: Naučení st. Catona, Ovidiovy Metamorfosy a Heroidy, z Cicerona Sen Scipionův (s kommentářem Macrobiovým), Caesarovu Válku gallskou, spis Boéthiův De consolatione philosophiae, Donatovu Ars minor a sv. Augustina De Trinitate. Srv. K. Krumbacher, Geschichte der byzantinischen Litteratur (1897).