Ottův slovník naučný/Plankton

Ottův slovník naučný
Plankonvexní	Plankton	Plankty

Údaje o textu
Titulek:	Plankton
Autor:	Emil Sekera
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 839–840. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Plankton

Plankton jest název ve všeobecné biologii zavedený německým fysiologem V. Hensenem r. 1887 pro soubor ústrojenců ať živých nebo mrtvých, již nalézají se na hladině mořské neb v určitých hloubkách. Jednotliví zástupci byli popisováni dříve jako zvířena pelagická a nebyla objevování se jich věnována pozornost soustavná, ač tahy slanečků, tresek a jiných ryb, neméně i velryb měly již dávno vliv na hospodářské poměry obyvatelstva pobřežního. Teprve v poslední době od r. 1889, kdy podniknuta výprava uvedeného fysiologa kielského na lodi »National« za účelem výzkumu životních poměrův ústrojenstva mořského, věnuje se soustavným i nahodilým pozorováním, neméně i různým methodám a přístrojům veliká péče a snesena již řada důležitých objevův. – Počínaje od drobnohledných řas až k rozsáhlým plochám moře sargassového není ani jediné skupiny živočichů mořských, aby některé druhy z nich nebyly přizpůsobeny životu pelagickému. Souvisí s tím i různý tvar tělesný, jenž záleží většinou v rozvoji ústrojí plovacích, jako jsou jednotlivé části těla na způsob ploutviček rozšířené, dále poměrná štíhlost těl (vyjma kytovce, žraloky a j.) a u drobných zástupců průhlednost mnohdy s pestrým zbarvením ústrojů vnitřních anebo konečně i měchýřovitý tvar vůbec (medusy a j.). Dle novějších výzkumů není však soubor ústrojenců tímto způsobem žijících rovnoměrně rozdělen tak, aby se mohlo určovati množství jedinců vzhledem k ploše neb určitému krychlovému obsahu vody. Spíše lze pozorovati změny v p-u dle fysických podmínek, jako jsou teplota, hustota vody a zvláště proudy mořské. Střídání těchto podmínek způsobuje jistou občasnost a sledování její náleží k hlavním cílům příslušných pozorování. Cori a Steuer shledali na př., že v zálivě Terstském zimní Plankton záleží ze zástupců rozsivek, Sticholonche, Tintinnů, larev Polygordia, Salpy obecné; jarní z larev sasanek, měkkýšův a Tornarie, letní z mladých rybek, Actinometry, Nausithoë a larev krabových; v podzimním převládají veliké medusy atd. (»Zool. Anzeiger«, 1891.^{[red 1]}) Obšírnější rozbor všech poměrů obyvatelstva mořského po stránce biologické podal A. Haeckel, jenž zavádí při tom mnoho nových pojmův a názvů, na př. nekton zahrnuje vše, co plave samovolně za účelem kořisti; odděluje p. pobřežní (neritický) od okeánického a soubor ústrojenců v hloubkách tvoří p. bathypelagický (benthos). Kromě toho třeba tříditi p. podle počasí, jednotlivých hloubek nebo podle toho, zdaž ústrojenci stále se vznášejí na povrchu (holop.) neb nějaký čas tráví život usedlý (merop.). Důležitou okolností jest sháňka po potravě a tou jsou drobnohledné řasy korýšům, ústrojný rmut prvokům a drobným láčkovcům, již opět jsou výživou červům, měkkýšům a větším rakům, tito pak dále rybám atd. Zajímavy jsou i tu různé zjevy přizpůsobené pro lapání potravy nebo prostředky ochranné. Při další úvaze o poměrech vzájemných naskytuje se řada otázek, jak se staly také úkolem mnoha námořských výprav vědeckých anebo podrobnějších pozorování místních v obvodu biologických ústavů pomořských.

Methodou analogickou lze postupovati i při studiu životních poměrů obyvatelstvasladkovodního a rozeznává se tak zv. limnop. a potamop. (poslednější název nevystihuje vše tak, jak zavádí původní Hensenův pojem; obyčejně uvádějí se i zástupci pod kameny v řekách žijící, což jsou poměry nesrovnatelné). Veliká jezera, rybníky, ba i řeky jsou předmětem pozorování celé řady odborníkův a z výsledků lze vyvoditi bohatost jednotlivých nalezišť, méně však názor o způsobu života nebo jejich rozšiřování. Založeny jsou na mnohých místech v Německu, Rusku, Francii a zvláště v Americe stanice výzkumné a užito mnohých zkušeností na zvelebu rybářství. Počet zástupců sladkovodního p-u je skrovnější a účastní se ho hlavně korýši (klanonozí a perloočky, řidčeji skořepatky), nálevníci, výjimkou kořenonožci, ploštěnky, vodule, nezmaři, mláďata měkkýšů, ryb a obojživelníků, dále řasy, okřehek a některé drobné rostliny vodní, jež jsou jednak potravou, jednak ochranou živočichům uvedeným. Jiné jsou poměry obyvatelstva, jež zdržuje se u břehů neb ve větších hloubkách, rovněž jako třeba všimnouti si zástupců na dně, pod kameny nebo v malých tůňkách. Prostředky, kterými se rozšiřují, jsou velmi různé, ano někdy i záhadné, a mnohé náležejí k důležitým problémům limnobiologie. – Literatura jest četná; uvedeny buďtež: Hensen, Ueber die Bestimmung des P-s oder des im Meere treibenden Materials an Thieren und Pflanzen (Berl., 1888); Haeckel, Planktonstudien (Jena, 1890). Výsledky výprav námořských vyšly neb vycházejí v souborných dílech. Studie o sladkovodním obyvatelstvu podali Imhof, Guerne, Weltner, Zimmer, Klunzinger, Lauterborn, Schröter, zvláště pak O. Zacharias, jenž řídí stanici na jezeře Plonském a výsledky uveřejňuje ve sborníku »Die Thier- und Pfianzenwelt des Süsswassers«. – Další prameny jsou: J. Schütt, Analytische Planktonstudien (Kiel, 1892); Apstein, Das Süsswasserplankton (t., 1896); Ch. Kofoid, P.-Studies (Illinois). Populárně psáno jest dílo Lampertovo, Das Leben der Binnengewässer (Lip., 1899), jakožto souřadné ke staršímu Kellerovu, Das Leben des Meeres (t., 1895). Zmínky zasluhuje též: Chodat, Etudes de la biologie lacustre (Geneva, 1898); A. Forel, Handbuch der Seenkunde oder allgemeine Limnologie (Štutgart, 1900). Několikaleté výsledky pozorování známy jsou nejlépe z jezer švýcarských a bedlivě zpracovány v díle Zschokkeově, Die Thierwelt der Hochgebirgseen (Basilej, 1900). Studium p-u v Čechách provádí se na přenosné stanici zoologické řízením prof. dra A. Friče a výsledky uveřejňovány v »Archivu pro výzkum Čech«, »Vesmíru« a j. ve spolku s dr. Vávrou, J. Kafkou a j. Podrobnější účel sledují »Limnobiologické studie« prof. dr. E. Sekery (programm gymn. pelhřimovského z r. 1898). Další příspěvky o fauně sladkovodní podali též dr. A. Štolc, A. Mrázek, K. Thon a j. Sek.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Správně 1901 podle Doplňků a oprav 19. dílu: 239 str., 2 sl., 24 řád. zdola, místo 1891 čti 1901. (dostupné online)