Ottův slovník naučný/Planck

Ottův slovník naučný
Planciades	Planck	Plandles

Údaje o textu
Titulek:	Planck
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 835. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Planck: 1) P. Gottlieb Jakob, theolog něm. (* 1751 – † 1833), studoval v Tubinkách a r. 1780 stal se kazatelem ve Štutgartě, r. 1781 tamže professorem, r. 1784 professorem theologie v Gotinkách; r. 1805 jmenován generálním superintendentem hannoverským, r. 1828 opatem v Bursfelde. Z jeho děl, provádějících t. zv. pragmatickou methodu, uvádíme: Anecdota quaedam ad historiam concilii Tridentini pertinentia (Got., 1761–1801); Geschichte d. Entstehung, d. Veränderungen und der Bildung unsers protestantischen Lehrbegriffs (Lip., 1781–1300, 6 sv.); Gesch. der Entstehung und Ausbildung der christlich kirchlichen Gesellschaftsverfassung (Hannov., 1803–09, 5 sv.); Geschichte der protestantischen Theologie von der Konkordienformel bis in die Mitte d. XVIII. Jahrh. (Got., 1831). Pak vydal Spittlerův Grundriss d. Geschichte d. christlichen Kirche (t.,1812). Srv. Lücke, Gottl. Jak. P. (t., 1338). – Jeho syn Heinrich Ludwig (1785–1831) byl profess. theologie v Gotinkách a proslul jakožto exeget.

2) von P. Julius Wilhelm, právník něm. (* 1817 v Gotinkách – † 1900). Habilitoval se v Gotinkách r. 1839. R. 1842 povolán jako řádný professor práv do Bazileje, r. 1845 do Greifswaldu, kde se stal zároveň r. 1848 členem vrch. appell. soudu, r. 1850 do Kielu. Od r. 1867 do 1395 přednášel civilní a trestní řízení na universitě mnichovské. Napsal: Die Mehrheit d. Rechtsstreitigkeiten (Gotinky, 1844); Die Lehre von dem Beweisurtheil (t., 1848); System. Darstellung des deutschen Strafverfahrens (t., 1857); Zur Würdigung der Oldenburger Denkschrift (Kiel, 1865); Das deutsche Gerichtsverfahren im Mittelalter (Brunšvík, 1879, 2 sv.); Lehrbuch des deutschen Civilprocessrechts (Nordl. a Mnichov, 1887–96); Ueber die histor. Methode auf dem Gebiet des Civilprocessrechts (t., 1889).

3) P. Karl Christian, filosof německý (* 1819 ve Štutgartě – † 1880), studoval filosofii a theologii v Tubinkách, stal se gymnasijním professorem v Ulmu, později ředitelem theolog. semináře v Maulbronnu. Ve svých spisech stavěl se proti evolutionismu filosofickému i přírodovědeckému (proti darwinismu). Záslužně činný byl v oboru filosofie sociální. Z jeho četných spisů uvádíme: Die Weltalter (1850–51); Grundlinien einer Wissen schaft der Natur (1864); Seele u. Geist (1871); Anthropologie u. Psychologie auf naturwissenschaftlicher Grundlage (1874); Testament eines Deutschen. Philosophie der Natur u. der Menschheit (posmrtně, 1881).