Ottův slovník naučný/Plán

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Plán
Autor: Jindřich Fialka, Jiří Soukup, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 832–833. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Plán

Plán (z něm.), záměr; rozvrh nějakého díla; půdorys.

1) P. operační viz Operační plán.

2) P. stavební sluje nákres zevrubně geometricky provedený a kotami opatřený, podle kterého provésti lze stavbu na něm znázorněnou (budov, mostů, plavidel, regulaci řek, též strojův atd.), jímž jest se říditi podnikateli nebo provádějícímu staviteli a podle kterého stavební dohlídka může podnikatele kontrolovati, po případě po vystavění stavby súčtovati provedené práce, jakož i stavební hmoty a předměty. Stavební p. jest v jistém měřítku provedený obraz celé budovy, skládající se z několika řezů vodorovných, t. zv. půdorysů, řezů svislých a z pohledů na stavbu zvenčí nebo jednotlivé její díly uvnitř. Stavební p. zhotovovati může jen zkušený znalec, který zná všecky předpisy stavebního řádu, který má dokonalou představu o věci, jak se jeviti bude ve skutečnosti, podle nákresu, který provedl, a který ovládá dokonale všecky stavební strojby. Za příčinou rozeznání druhů zdiva a dříví v p-ech stavebních předepsáno jest dekr. dvor. kanc. z 23. říj. 1828 č. 24.229 a gub. dekr. z 18. listop. 1828 č. 51.038 a z 15. čna 1837 č. 34.459, že má býti použito barvy šedé pro zdivo, jež se má ponechati nezměněné, žluté barvy pro zdivo, jež se vybourá, a červené pro zdivo nové; pro staré dříví, které se ponechá, barvy hnědé a pro nové barvy bleděžluté. Tento způsob označení dodržuje se podnes. Stavební řád pro město Prahu s okolím v $ 29 a 30, pak stavební řád pro království České v $ 31 a 32 předpisují, co všechno stavební p. má obsahovati, jak má býti vypraven a na čem kreslen. Stavební p-y pro potřebu kancelářskou kreslí se obyčejně na tuhém a trvanlivém papíře, půdorysy façady a průřezy obyčejně v předepsaném poměru 1:100 skutečné velikosti, kdežto p-y podrobné a p-y na konstrukce, by byly co nejzřetelnější, mají býti hotoveny v měřítku větším. P-y polohopisné (situační) mají býti sdělány v poměru 1:720, čili 1 víd. palec = 10 víd. sahům, p-y rovinopisné pak, jde-li o délky, v témž poměru, jde-li o výšky, v desateronásobném zvětšení, t. j. 1:72 čili 1 víd. palec = 1 víd. sáhu. Všechny p-y musí býti úplně a přesně kotovány, t. j. opatřeny čísly, které udávají skutečnou míru, ať již co do délky, šířky, výšky, tloušťky nebo průřezu. P-y, které se dodávají na stavbu, kreslí se buď na plátno, nebo se dají plátnem podlepiti, aby při upotřebení tak snadno se neporouchaly. Fka.

Rozeznávame p-y stavební povšechné č. celkové, jež slouží k znázornění celku a jež vyvedeny jsou obyčejně v malém měřítku přehledném, a p-y detailní č. prováděcí, které majíce býti podkladem provedení stavby, musí býti do nejmenších podrobností prokresleny a opatřeny všemi potřebnými měrami. Sp.

P. situační neboli polohopisný ukazuje půdorys krajiny, t. j. předměty a části pozemku nebo území, jako jsou: cesty, lučiny, vody, lesy, budovy, dědiny ve vodorovné poloze. Srv. Měření str. 122 b.

Viz též Mapa, str. 807 b.