Ottův slovník naučný/Piteå

Ottův slovník naučný
Pitcairnia	Piteå	Piter

Údaje o textu
Titulek:	Piteå
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 803–804. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Piteå [píteo]: 1) P., přístavní město ve švéd. länu Norrbotten, na ostrově Piteåholm, dříve Häggholm zvaném, ležícím uprostřed malého pobřežního souostroví před ústím řeky P., 10 km od zál. Botnického, má 2736 obyv. (1893), domy kamenné a dřevěné, vesměs červeně natřené, rovné ulice, rozsáhlé rybářství, plavbu a čilý obchod s dřívím, máslem, kožišinami, masem a kožemi sobími. Přístav města jest v pravidelném parníkovém spojení se Štokholmem, lodní jeho ruch činí 524 lodi se 147.345 t. P. byla založena r. 1621 na pevnině při ústí ř. P., r. 1666 vyhořela, načež r. 1668 znova vystavěna na nynějším svém místě, r. 1716 a 1721 zpustošena Rusy. Do r. 1856 byla hlavním městem länu Norrbotten, od té doby pak jen P.-Lappmarky, nejjižnější ze 3 norrbottenských Lappmark, která měří 21.136 km², zaujímá čásť údolí ř. P. mezi norskou hranicí a krajem Westerbotten a vyniká velikolepými krásami přírodními.

2) P. (P.-Elf), řeka t., vytéká z jezera Pieskijauri na norské hranici na jihových. úpatí massivu Sulitjelma ve výši 573 m n. m., teče k jv., pak tvoří v délce 40 km soustavu jezer, z nichž nejdůležitější jest Tjaggelvas ve výši 453 m n. m., potom snižuje se několika vodopády (Nollfors 40 m vys., Storfors 47 m, Fällfors a j.), načež směřuje do zátoky P. moře Baltického, kamž vlévá se po toku dl. 340 km. Úvodí její měří 10.693 km², jest téměř úplně pusté, pokryté lesy, močály a jezery, na levém břehu přijímá odtoky několika jezerních soustav, z nichž největší jest Vistaa. Tšr.