Ottův slovník naučný/Pisum

Ottův slovník naučný
Pisuerga	Pisum	Pišek

Údaje o textu
Titulek:	Pisum
Autor:	Josef Podpěra, Václav Feršman
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 800–801. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hrách (rod)

Pisum, hrách...

Trvající majetková práva

Část tohoto dokumentu dosud není volným dílem kvůli trvajícím majetkovým právům autora nebo některého ze spoluautorů (Josef Podpěra). Příslušný text tedy není na Wikizdrojích dostupný.

---

Podle platné autorskoprávní legislativy se stane volným dílem v roce 2025, poté může být na Wikizdrojích zveřejněn.

U nás pěstuje se téměř vždy hrách jarý; hrách ozimý, jenž nesnese krutější zimy, seje se u nás zřídka, a to jen ve směsi se žitem ozimým, aby se nabylo píce. Vegetační doba hrachu jarního trvá při odrůdách ranějších kolem čtyř měsíců, při odrůdách pozdních i více než pět měsícův. – Půdu žádá hrách kyprou, nikoli však příliš sypkou; v lehčích písčitých půdách daří se toliko t. zv. peluška n. h. písečný, drobnozrná to odrůda s květem pestrým, místy pro píci pěstovaná. Nejlépe vyhovují hrachu hluboké půdy písčitohlinité a hlinité, zvláště obsahují-li dostatek trouchu a značnější množství vápna. Vápno v půdě vůbec hrachu velice prospívá a svědčí mu tudíž výtečně též dobré půdy slínovité a vápenité. Méně vhodny jsou půdy vazké, naprosto nevhodny vápnem chudé, mokré půdy jílovité, jakož i kyselé půdy trouchové. Síti má se hrách záhy, již v březnu nebo v dubnu; jen v krajinách pohorských s jarem sychravým a půdou vazkou prospěšnější jest setba pozdní. Ani tu nemá se však síti později než v prvních dnech měsíce května. Síti lze buď na plno nebo do řádků; setba řádková bývá výhodnější. Osiva spotřebuje se při setbě plné 2½–3, na chudších půdách i 3½ hl, při setbě řádkové dle vzdálenosti řádkův a houštky setby v řádcích někdy méně než 1½ hl, jindy 2½, v chudší půdě i 3 hl na ha. V kypré půdě a při rané setbě stačí zadělati semeno do hloubky 5 cm); v lehké, suché půdě nebo když jest se obávati, že by ptáci zrní mělce zadělané sebrali, zadělá se semeno hloub, alespoň na 7 neb 8 cm. Roste-li hrách velmi bujně, což stává se zvláště za vlhkého počasí, lehá a podehnívá. Aby to se předešlo, sejí se mnohdy ve směsi s hrachem jiné rostliny, které jsou s to, aby mu byly oporou; k tomu stačí příměsek 20 až 25% bobu koňského neb asi 30% ovsa. – Z hojných škůdcův hrachu nejnebezpečnější jest brouk hrachový (Bruchus pisi); značné škody způsobiti mohou též mšice (Aphis viciae, A. rumicis, A. ulmariae), housenky některých můr (Mamestra persicariae, M. oleracea, M. pisi, Plusia gamma), obaleč hrachový (Graptolitha nebritana) a j. Velmi škodné jsou některé houby, jmenovitě padlí obecné (Erysiphe communis), vřetenatka vikvová (Perenospora viciae) a rez (Uromyces [appendiculatus] pisi). – Hrách dozrává nestejně, zvláště za vlhka, a z lusků dozralých semeno samo vypadává. Hrách se buď trhá, nebo srpem žne nebo též travní kosou seče; potom se po několik dní na poli suší. Výnos hrachu jest nad míru kolísavý; za uspokojivý pokládá se, sklidilo-li se po ha asi 18 hl zrní po 76 až 83 kg a 18 až 24 q hrachoviny. Zdařil-li se však hrách jak náleží, může dáti po ha kolem 30 hl zrní a 30 až 40 q hrachoviny a na půdách zvláště vhodných sklidí se mnohdy, pěstuje-li se odrůda nejúrodnější, vysoko rostoucí, bělozrná »Victoria«, 40, ano i k 50 hl zrní. Frš.