Ottův slovník naučný/Pistoja

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pistoja
Autor: Ludvík Tošner, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 798. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pistoia

Pistoja, Pistoia nebo Pistoie (lat. (Pistoria nebo Pistorium), hl. město kraje P. (753 km2, 10 obcí se 103.796 obyv.) v ital. prov. Florencie, 33 km na zsz. od Florencie, 64 m n. m., v úrodné rovině na úpatí Etrurských Apenninů, 1 km od l. bř. ř. Ombrone, na trati Florencie-P.-Pisa a Florencie-P.-Milán Jaderské železniční síti, má 20.190 ob., hradební zdi tvaru čtyřúhelníka s 5 branami a tvrzí na jv., rovné a pravidelné ulice a četné i zajímavé památky stavitelské, neboť město mělo důležitý podíl v rozvoji toskánského stavitelství. Na prvním místě dlužno jmenovati kathedrálu ze XII. stol., často obnovovanou, zvláště r. 1240 dle plánů Niccola Pisana, která chová četné umělecké památky, zvláště stříbrný oltář ze XIV. stol., krásné hrobky ze XIV. a XV. stol., obrazy od Giotta, Donatella atd. Proti chrámu kathedrálnímu stojí pomník kard. Forteguerriho a Baptisterium, osmihraná to stavba z bílého a černého mramoru dle plánů Andree Pisana. Z ostatních kostelů pozoruhodný jest sv. Ondřeje z r. 1136 s podivuhodnou kazatelnou od Giovanniho Pisana, sv. Bartoloměje z VIII. stol. s krásnou kazatelnou ze XIII. stol. z bílého mramoru od Guidona z Coma, sv. Jana s bohatým sever ním průčelím, křtitelnicí od Giov. Pisana a terrakottami od Andree della Robbia, chrám P. Marie s kupolí a krásným sloupovím atd. Vynikající budovy světské jsou: Palazzo pretorio ze XIII. stol. s krásným nádvořím, obecní palác z r. 1295 s překrásným gotíckým průčelím, Ospedale del Ceppo z r. 1277 se sloupovím a krásným vlysem školy Robbiovy, palác Panciaticchi, Cancellieri a j. v. Město má seminář, lyceum s knihovnou (22.000 sv.), gymnasium, technickou a průmyslovou školu, akademii věd, knihovnu fabronianskou (13.200 sv.), 5 nemocnic, divadlo, botanickou zahradu a jest sídlem biskupa, prefekta a soudního dvoru I. stolice. Proslulá jest zdejší výroba zbraní ode dávných dob (byly prý zde vynalezeny pistole) a železného zboží vůbec, jsou zde továrny na jehly, nástroje hudební a hospodářské, látky vlněné, bavlněné i hedvábné, jirchárny, brusírny horského krystallu v okolí nalezeného (diamanti di P.) a j. v. Rozsáhlé jest zahradnictví a hedvábnictví, okolí města jest oblíbeno jako letní sídlo obyvatelů Florencie a j. měst. Město jest rodištěm právníka a básníka Cina da Pistoja († 1337). – P. jest Pistorium Etruskův a Pistoria Římanů, v horách na sever odtud padl Catilina. Ve středověku zuřily zde krvavé spory mezi Guelfy a Ghibelliny, r. 1329 zradou padlo město v moc Castruccia, po jehož smrti zmocnili se ho Florenčtí, a od té doby zůstalo při Toskáně. R. 1815 Rakušané porazili zde Murata. Srv. Zdekauer, Studi Pistojesi (Siena, 1889). Tšr. – Známa je P. svou diécésální synodou z r. 1786. Svolal ji po vůli arcivévody toskánského Leopolda (pozdějšího císaře) biskup pistojský a pratský Scipio Ricci, horlivý stoupenec církevní reformy v duchu protipapežském. Synoda sešla se v září t. r. a měla 234 účastníkův; činnost její nesla se směrem reformním s tendencemi rozhodně jansenistickými, gallikánskými a osvícenskými. Papež Pius VI. vystoupil proto proti ní r. 1794 bullou Auctorem fidei, v níž všech 85 článků jejích podrobně zcensuroval. Viz Atti e decreti del Concilio diocesano di P. (1798, 2 sv.).