| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Pissodes |
| Autor: |
František Klapálek |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 796–797. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Pissodes Germ., smolák, jest rod nosatců z podčeledi Erirhinini s tykadly blíže středu nosce vkloubenými o násadci málo ohnutém a předního kraje očního téměř dosahujícím a bičíku 7členém. Stehna nemají zubu, holeně jsou rovné a nesou na konci silný trn obrácený dovnitř. Štítek jest zřetelný, okrouhlý. Štít asi tak široký jak dlouhý, vpřed silně zúžený. Krovky jsou podlouhlé. Tělo jest okřídlené, tvrdé, tmavé, se šupinatými skvrnami. Dospělí brouci škodí na stromech jehličnatých, pod jejichž korou larvy žijí. U nás žije 7 druhů. K nejškodnějším náleží P. notatus F., s. znamenaný, který má zadní rohy štítu ostroúhlé a kořen štítu zřetelně dvakrát vykrojený. Krovky jsou ryhované, v ryhách daleko za středem s malými jamkovitými tečkami. Jest smolně hnědý, na štítě skvrnitý, na krovkách se 2 příčnými páskami, z nichž zadní jest obyčejně vnitř šedá, vně žlutá. Délka 5–7 mm. Jest v květ. a čnu hojný na borovicích, jejichž kůru navrtává; z dírek jím způsobených vytéká pryskyřice. Nejraději napadá mladé stromky 4–8leté. Larvy vrtají chodby obyč. již od nejvyššího přeslenu větví a postupují dolů v klikaté chodbě širší a širší, která vyplněna jest trusem. Na konci vyhlodává si vejčitou komůrku hluboko do dřeva sahající, v níž se zakukluje. Brouci dospělí vylézají korou již na podzim, ale ukrývají se v trhlinách kůry pod mechem, listím atd. Stromy houfněji napadené hynou. Jemu podobný je P. piceae III., s. jedlový, který je však větší (7–10 mm), má rýhy s velikými jamkovitými tečkami a zadní pásku krovkovou má jednobarvě žlutou. Žije zvláště na jedlích, řidčeji na smrcích. Pravoúhlými zadními rohy štítovými a kořenem štítu zřetelně 2krát vykrojeným vyznačuje se P. scabricollis Mill., s. drsnoštítý. Má rýhy krovkové rovnoměrně drobně tečkované, a tečky i pásky hustě bíle šupinaté. Délka 4–5 mm. Vyskýtá se hlavně na Moravě. P. pini L., s. sosnový, má též zadní rohy štítu pravoúhlé, ale kořen jeho jest stěží vykrojený a v ryhách jsou veliké, 4úhlé, jamkovité tečky. Barva jest světleji nebo temněji smolně hnědá se žlutými skvrnami a 2 příčnými páskami. Délka 7–9 mm. Nachází se jednotlivě na borovicích, smrcích i jedlích. Jemu podobný je P. Gyllenhalii Sch., který jest černý a má zadní pásku rozdělenou ve skvrny. Jeho štít jest do zadu trochu zúžen. Zadní rohy štítové tupoúhlé a mezi tečkami na ploše štítu zřetelné hladké mezery mají P. piniphilus Hbst., s. obecný, a P. hercyniae Hbst., s. pryskyřičný. Prvý jest rzivohnědý, má na krovkách tečky malé a skvrny jeho jsou bíle šupinaté. Délka 4 až 5 mm. V čnu, čci a srp. hojný na borovicích. Samička jeho snáší vajíčka do vrcholků mladých borovic a larvy přezimují. Druhý jest černý, na krovkách má tečky veliké, čtyřúhlé a kresba jest žlutavě bílá. Délka 5–6 mm. Vyskýtá se od května do srpna na smrcích, řidčeji na jedlích i borovicích. Způsobuje výron pryskyřice, která za krátko zbělá, tak že kmeny vypadají jako vápnem postříkány. Larvy přezimují. Kpk.
PD old 70