Ottův slovník naučný/Piso

Ottův slovník naučný
z Písnice	Piso	Pisogne

Údaje o textu
Titulek:	Piso
Autor:	Robert Novák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 796. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Piso: 1) P. Lucius Calpurnius Frugi, historik římský. Byl r. 149 př. Kr. tribunem lidu, r. 133 konsulem a jak se podobá, r. 120 censorem. K jeho návrhu byl r. 149 první stálý soudní dvůr (quaestio perpetua) zřízen, vyšetřující zločiny týkající se vydírání peněz v provinciích (repetundarum). Napsal dějepisné dílo, annaly o 7 knihách, počínající se příchodem Aeneovým do Italie a sahající až po jeho dobu. V díle tom jevila se jakási snaha po pravdě, tak že Plinius starší N. H. 2, 140 zove P-na vážným zpravodajem (gravis auctor), ale též záliba ve výkladech rationalistických a drobnostech anekdotních Livius, Plinius starší, jakož i Gellius citují dílo jeho. O formální stránce spisu nesoudí Cicero příznivě; neboť dle svědectví jeho byl výklad P-nův suchopárný a nudný, kterýž úsudek potvrzují i některé ze zachovaných zlomků. Veškeré zlomky jeho sebrány jsou v díle H. Petera Hist. Rom. reliqu. 1, 118. Srv. Liebaldt, De L. Calpurnio Pisone annalium scriptore (Naumburk, 1836); Schwegler, Röm. Gesch. 1, 88. RN.

2) P. Marcus Pupius Calpurnianus, řečník římský. Nabyv důkladného vzdělání, zvláště řeckého, v Římě, studoval v Athénách, kde zároveň s Ciceronem poslouchal filosofa Antiocha z Askalonu. Stoupencem byl filosofie peripatétické, jak vidíme z Cicerona (de nat. deor. 1, 16; de orat. 1, 204). Konsulát zastával r. 61 př. Kr. Jako bystrého řečníka chválí jej Cicero v Brut. 236. RN.