Ottův slovník naučný/Piskoři

Ottův slovník naučný
Pískomilka	Piskoři	Pískořov

Údaje o textu
Titulek:	Piskoři
Autor:	František Bayer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 789. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Piskoři (čeleď Acanthopsidae) jsou ryby měkkoploutvé (skupiny Physostomi), jež často bývají kladeny také jen v čeleď ryb kaprovitých (v. t.). Mají všecky tělo dlouhé a štíhlé, málo se stran smačklé, drobnými šupinkami pokryté, malou hlavu, rty způsobilé k ssání, kolem úst četné a dlouhé vousky, na kůstkách podočních (orbitalia) nebo také na některých kostech víčka žaberního ostré trny, ploutev hřbetní bez většího paprsku pilovaného, ploutve vůbec krátké a na kostech požerákových nepatrné zoubky. Četní p., na př. i všickni 3 naši druhové, mají kolem vzdušního měchýře kostěné pouzdro, vzniklé ossifikací ve pleuře (Jaquet); tento měchýř vzdušní však jest jen homologií párových, postraních výběžků měchýře některých Cyprinid, kdežto vlastní tělo měchýře až na nepatrný zadní výrostek jest zakrnělé. Vývod spojující měchýř s rourou zažívací bývá zcela uzavřen; přes to musíme p-ře počítati mezi Physostomy. P. jsou také známi svým dýcháním »střevním«; polykají totiž bublinky vzduchu a zase jej řití ven vypouštějí, arci tak pozměněný, jakoby vycházel z jiného ústroje dýchacího. Činí tak zejména ve vodách kyslíkem chudých. Čeleď p-řů má asi 80 posud známých druhů, kosmopolitů. Z našich ryb sladkovodních sem kromě mřenky a sykavce náleží piskoř (Misgurnus fossilis Lacép., Cobitis fossilis L.), jenž má tělo zdéli 15–30 cm), na předu téměř oblé, jen vzadu se stran smačklé, kolem naduřelých rtů 10 štíhlých vousků (nahoře 6, dole 4), kostěný osten podoční v kůži ukrytý, malý otvor žaberní, ploutev hřbetní nad břišními a ocasní vzadu zaokrouhlenou. Na kostech požerákových jest po jediné řadě zubů (12–14) sploštělých a dosti tupých. Barva bývá nejčastěji na hřbetě a na bocích žlutavá nebo nahnědlá s 5 podélnými pruhy tmavohnědými, na břiše žlutavá nebo někdy až oranžová. Všude po těle, pak také na hnědé ploutvi hřbetní a ocasní jest plno černých teček. P-oř žije v řekách a jezerech střední i severní Evropy, jež mají dno bahnité. Do bahna se také utíká v zimě a pak i v létě, kdy vody vysýchají. Za pěkného počasí pobývá u dna, blíží-li se však nečas, bouře, kalí vodu, stoupá ke hladině, plove sem i tam a vůbec bývá neklidný; proto jej také chovají v akvariích jako proroka povětrnosti. Živí se drobnou faunou vodní, potěrem rybím i úlomky vodních rostlin. Dobou tření jest duben a květen. Maso má chuť bahnitou. Br.