Ottův slovník naučný/Piper

Ottův slovník naučný
Pipa z Osora	Piper	Piper (příjmení)

Údaje o textu
Titulek:	Piper
Autor:	Josef Dědeček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 761–762. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pepř

Piper L., pepř, rod rostlin 2děložných z řádu jehnědokvětých (Amentaceae) a z čeledi pepřovitých (Piperaceae), obsahující zřídka vysoké byliny n. stromy, častěji kře, mnohdy popínavé, s větvemi článkovanými, na kloubech ztlustlými, listů řapíkatých, jednoduchých, s palisty, s čepelí u zpodiny častonesouměrnou, 3- až mnohožilnou. Klasy (zřídka okolíky) jsou konečné nebo vstřícnolisté, posázené listeny s květy nesrostlými; málokdy jsou květy po 1–3 úžlabíčkové, vůbec jsou obojaké n. dvojaké a buď sedavé nebo ponořené do důlků květonosné osy. Prosté podplodní tyčinky v počtu 1 až 10 mají nitky krátké a prašníky s počátku 4pouzdré, posléz 2pouzdré a po délce čtyřmi chlopněmi se pukající. Sedavý n. stopkatý semeník má krátkou čnělku a obyčejně 2- až 4laločnou bliznu, dorůstaje v bobuli někdy sedavou, někdy stopkatou. P. čítá asi 600 druhů horkého pásma delených v tyto podrody: 1. Enckea Kth., s tyčinkami 5–6 a s klasy protilistými. Sem náleží P. unguiculatum R. et P., jehož, jakož i kořenů jiných druhů užívají v Již. a Střední Americe a Záp. Indii jako prostředku diuretického, proti uštknutí hadem a j. – 2. Steffensia Kth, se 4 tyčinkami a protilistými klasy a s hlavními druhy P. angustifolium R. et P., P. aduncum L. a P. heterophyllum R. et P., jejichž listy jsou v Americe dílem officinálni (folia Matica n. herba Maticae), dílem se žvýkají n. upravují na sílící čaj. – 3. Carpunia Pr. se 3 tyčinkami v obojakých klasech a s druhem P. Carpunia R. et P., jehož listy v Peru a Chili žvýkají jako betel. – 4. Pothomorphe Miq. s 2 n. 3 tyčinkami v květech buď obojakých n. 1pohlavních, dílem v protilistých klasech, dílem v okolících na konci větví. P. peltatum L. a P. umbellatum L. dávají kořeny užívané v Americe proti břišnim neduhům. – 5. Eupiper s 2–5 tyčinkami, s klasy protilistými a s květy polygamickými. Sem náležejí druhy v Evropě dle užitku nejznámější. Některé z nich mají bobule sedavé, např. P. longum L., P. nigrum L., P. officinarum Cass. DC. a P. Betle L., jiné mají bobule se zpodinou ve stopku prodlouženou a to: P. Cubeba L. (Borneo, Java, Sumatra, Antily), P. crassipes Korth. (Sumatra), P. caninum A. Dietr. (Malajské ostrovy), P. Lowong Bl. (Java), P. ribesioides (Indie) a P. Clusii Cass. DC. (v horké Africe). – P. nigrum L, p. černý, jest keř zvýše 5 i více metrů, pomocí vzdušných kořenů popínavý, doleních listů okrouhle vejčitých, asi 13 cm dlouhých a 9 cm širokých a klasů visutých, řídkokvětých, s květy 2- n. 1domými. Bobule jsou zvíci hrachu, s počátku zelené, potom červené a konečně žluté. P. č. jest domovem v lesích Vých. Indie, ale pěstuje se v tropických krajinách vůbec pro plody, které jsou jedním z nejstarších známých koření, jménem p. černý a p. bílý. Nezralé sušené bobule dávají p. černý, zralé, několik dní močené a povrchní dužniny zbavené bobule poskytují p. bílý. Sušené plody obsahují krystally piperinu, dále pryskyřici, na níž závisí peprná chuť jejich, a něco aetherického oleje; z té příčiny užívá se jich ode dávna i jako léku. – P. officinarum Cas. DC., p. lékárnický, a P. longum L., p. dlouhý, oba domácí na jihovýchodních ostrovech Asie, mají bobule vespolek srostlé, tak že do obchodu přicházejí celé palice jm. pepře dlouhého. – P. Betle L. (Chavica Betle Miq.), p. betelový, planý i pěstovaný ve Vých., Přední a Zadní Indii a na tamních ostrovech, poskytuje lupeny, jež tuzemci žvýkají s rozkrájenými ořechy palmy arekové. Žvance tyto, jimiž se zuby snadno porušují, sliny červeně zbarvují a ústroje zažívací silně dráždí, zmenšují odměšování kožní, což obyvatelům krajin tropických k nemalému jest prospěchu. – P. Cubeba L. fil., tvářností podobný pepři černému a 2domý, dává bobule, kteréž se též nezralé suší a pak jako lék v různé úpravě od X. stol. prospívají. Tyto obsahují mnoho silice, z níž se dobývá kubebový kafr, dále krystally kubebinu, nemajícího chuti ani zápachu, potom něco pryskyřice a kubebové kyseliny. Kubeby užívají hlavně proti slizotokům a žaludečním neduhům. Ve hřívnách pěstují se u nás P. Fucocadsura, P. macrophyllum, P. ornatum a j. Děd.