Ottův slovník naučný/Pipa americká

Ottův slovník naučný
Pípa	Pipa americká	Pipa z Osora

Údaje o textu
Titulek:	Pipa
Autor:	František Bayer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 761. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Pipa americká (P. americana Laur., dorsigera Schneid.) jest žába bezjazyčná (z podřadí Aglossa; viz Obojživelníci) a jediný druh svého rodu (P. Laur., Asterodactylus Wagl.). Má tělo zdéli 14 až 20 cm), hlavu krátkou, ale širokou a skoro trojhranou, trup také široký a ploský, přední nohy mnohem slabší zadních, se 4 prsty ukončenými na konci čtyřhranou hvězdičkou. Na zadních nohách jest po pěti prstech, spojených širokými blanami plovacími. Malé oči mají okrouhlou zřítelnici; bubínek ušní není zvenčí viditelný. Na předním konci hlavy jest krátký blánitý lalůček a také před okem a u koutkův úst jsou podobná tentakula. Jazyk a zuby scházejí; staré žáby mají za to zrohovatělé dásně. Ani parotid p. nemá. V kůži jsou všude četné hrboly a u samic zase i naopak jamky pro vajíčka. Charakteristickým znakem kůže jsou mimo to drobné papilly roztroušené po ní všude kromě blan plovacích a hvězdiček na předních prstech. Každá taková papilla jest ukončena rohovitým ostnem, u něhož se nalézá otvor žlázy kožní (jedové). Větší takové žlázy jsou na hřbetě a na břiše ve 4 podélných řadách, trochu menší žlazy na bocích. Barvu má tělo nahoře tmavohnědou, vezpod často bělavou s černými skvrnami a druhdy s černohnědým podélným pruhem uprostřed břicha. O znacích anatomických viz Obojživelníci a Žáby. P. žije ve Guayaně, v Brazilii a obývá ve vodách bažin. Za doby sucha lze ji snáze lapiti, ale pak nemívají samice nikdy ve hřbetě vajíček. Vývoj i proměna larev totiž se děje v jamkách na hřbetě samic. Jak u zajatých žab bylo pozorováno, mívá samice kloaku ven jako vak vychlípenou a vzhůru na hřbet obrácenou; samec sedí jí na hřbetě a břichem svým mačká kloaku a převaluje ji sem tam, až konečně vytlačí vajíčka, jež pak po všem hřbetě jsou roztroušena. Vajíčko s počátku ke kůži přilepené sklouzne do jamky na hřbetě, v níž. pak za krátko zcela jest uzavřeno. Tyto jamky nejsou leč prohlubiny kůže, váčky s otvorem užším, než jest vnitřní lumen, a každá jamka jest pak uzavřena víčkem průsvitným a ztvrdlým, jež není v nižádné souvislosti s pokožkou, ale vzniklo bezpochyby ze zbytku slizkého obalu vaječného. Vajíčka bývají zajisté oplozována uvnitř těla matčina, před jich vymačkáním. Ve váčcích kůže se také larvy vyvinou i všecku proměnu prožijí. Na rozdíl od starších zpráv víme teď, že mají pulci i vnější žábry i ocásek, ale obou těchto ústrojů záhy pozbývají. Četnými cevami proniklý ocas jest asi také ústrojem dýchacím (Peters). Br.