Ottův slovník naučný/Piombo

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Piombo
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 758–759. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Piombo [pjom-], vlastně Sebastiano Luciani, zvaný del P., ital. malíř (* 1485 v Benátkách – † 1547 v Římě). Měl se původně věnovati hudbě, ale záhy oddal se malířství, byl žákem Giov. Belliniho a podléhal mimo to i vlivu Giorgionovu. Proto jeho první práce, zvláště oltářní obraz v S. Giovanni Crisostomo v Benátkách s postavou píšícího světce, jsou nevalně originální. Nicméně některými velmi zdařilými portraity obrátil na sebe veřejnou pozornost a byl povolán kol r. 1510 do Říma vyzdobit villu Farnesinu proslulého maecenaše uměn Aug. Chigiho. P. maloval tam scény z Ovidiovych Metamorfos a Polyféma, jež však Chigiho ncuspokojily. P. seznámil se s Michelangelem, jehož mohutné tvary v kresbě snažil se sloučiti s benátským koloritem. Nejlepším dílem jeho v té příčině i vůbec jest Lazarovo z mrtvých vstání (1519, nyní v Nat. Gallery v Londýně). Obraz tento maloval P. na vybídnutí Michelangelovo, který ze žárlivosti k Raffaelovi chtěl, aby proslulý jeho obraz »Proměnění Krista Pána« tímto byl zastíněn, a sám některé části obrazu kreslil. Michelangelo dal P-vi také návrh na jeho fresky Bičování Krista v San Pietro in Montorio v Římě. Ostatní chrámové obrazy P-vy jsou: Mučednictví svaté Agaty (1520, v pal. Pitti); Navštívení P. Marie (1521, v Louvru); Kristus na Golgotě; Kristus nesoucí svůj kříž (v museu madridském, pak také ve Vídni a v Drážďanech); Pietas v Ermitáži a Pietà v Berlíně. Vedle toho jediný ještě obraz profanní Smrť Adonisova v gal. Uffizi ve Florencii. Zvláště vynikl P. v portraitování (Pietro Aretino a papež Klement VII.) a v obrazech ženských, z nichž nejkrásnější jsou Fornarina (v berl. mus.), Sv. Dorota (tamže) a j. P. ztrávil větší čásť svého žití v Římě a většina jeho prací má ráz školy florencko-římské. Kolorit jeho vždy je živý a nezapře školy benátské, ale od jiných mistrů benátských liší se širokým světlem a červení poněkud zarudlejší. P. živil škodolibě trpkost Michelangelovu vůči Raffaelovi a v posledních dobách svého žití byl jmenován od papeže Klementa VII. ochráncem pečeti (která v olově přivěšovala se k pap. bullám), Frate del Piombo, odkudž jeho příjmí. Později P. věnoval se básnictví a maloval již jen na zvláštní žádost nějakou podobiznu, jako na př. Giulie Gonzagy pro kard. Hippolyta de' Medici, jakož i umírajícího papeže Pavla III. Od P-ba pochází také zvláštní způsob malby olejové na kameni, ve kteréž manýře malováno svrchu zmíněné Bičování Krista, a prý také umění malovati kovy. Srv. Milanesi, Les correspondants de Michel Ange, sv. 1., Sebastiano del P. (Pař., 1890); F. Propping, Die künstlerische Laufbahn des Seb. del P. bis zum Tode Raffaels (Lip., 1892).