Ottův slovník naučný/Pilum

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pilum
Autor: Robert Novák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 747. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pilum

Pilum zval se u Římanů oštěp, jejž legionáři při zahajování boje metali v řady nepřátelské. Zbraň tu přejali Římané již v starší době, jak se zdá, od severních svých sousedů Etrusků. Záleželo pak Pilum ze dvou částí, z nichž každá byla asi 1,33 m dlouhá. Jednou z nich byla železná tyč s hrotem, druhá pak dřevěné ratiště opatřené na dolním konci bodcem. Ratišté bylo zapuštěno v tulej tyče nebo tato v tuloj ratiště, tak že skutečná délka oštěpu nebyla 2×1,33 m, nýbrž jen něco málo přes 2 m. Spojení obou částí bylo za různých dob různé, brzy pevnější, brzy volnější. Hleděloť se někdy (na př. za Maria) k tomu, aby oštěp vražen jsa do štítu neb těla nepřítelova uprostřed se zlomil neb ohnul, by od nepřítele zpět vržen býti nemohl. Caesar ponechal pevné spojení dřeva se železem, ale hrot železa dal hotoviti z ocele, kdežto ostatní čásť ze železa měkkého. Tím železná tyč, když zaryla se hrotem do předmětu, ohnula se následkem tíže ratiště a tím Pilum k zpětnému vrhu se již nehodilo. Počet jakýs pil vojska Caesarova nalezen ve Francii před Alesií při kopání předsevzatém z rozkazu císaře Napoleona III. O pilech těch jedná vyšší důstojník Napoleonův Verchère de Refye v článku »Les armes d'Alise«, umístěném v »Revue archéologique« 1864, sv. X. str. 337–343. Na základě nálezů těch dal Napoleon pila římská rekonstruovati a zkoušky jimi konati. Výsledek zkoušek těch byl tento. Dostřel činil 30 m. Silná ruka mohla oštěpem tím proraziti jedlové prkno 3 cm tlusté, ba i terč dubový tlustý 1½ cm), pobitý dvojitým plechem železným. Najisto mohlo tedy Pilum proniknouti štít i pancéř, o čemž vypravují historikové starověcí. Byla to celkem zbraň hrozná. Zvláště působila děsně v řadách vojska, když metána byla shora. Takový případ zaznamenává Caesar Bell. Gall. 1, 25, 2. Ostatně i jinde nalezeny byly zbytky starověkých pil, jako na př. v kastellech porýnských; srv. L. Lindenschmidt, Tracht und Bewaffuung des röm. Heeres während der Kaiserzeit (Brunšvik, 1882), str. 14. RN.