Ottův slovník naučný/Pilíř

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Jump to navigation Jump to search
Údaje o textu
Titulek: Pilíř
Autor: Jindřich Fialka, Jiří Soukup
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 741–742. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pilíř

Pilíř (angl. pillar, frc. pilier, ital. pilastro, lat. pila, něm. Pfeiler, pol. filar, rus. stolb, kolonna, špan. pilar) nazývá se osamocená podpěra sloužící jmenovitě k nesení pásů, nosičův a jiných strojeb, kterými větší otvory přepínati se mají; u mostů jest to mohutná podpora pro mostní hlavní brány nebo mostové klenby. Používání p-ů znali již staří Řekové a Římané, ale hlavně za středověku p. doznal všeobecného použití na místo dříve upotřebovaných sloupů. Nejmohutnější a nejtěžší stavitelské strojby, mají-li býti bezpečně a volně podepřeny, stavějí se na p-e, tak na př. kupole chrámu sv. Petra v Římě, která má 42,50 m rozpětí a jest až pod lucernu 34,18 m vysoká, spočívá na čtyřech p-ích, které měří ve straně po 19 m.

V gotických stavbách kostelních p-e nesou veškeru tíži, jež vychází z vysokých mohutných kleneb, meziokenní p-e nesou celou strojbu hlavních zdí a vnitřních strojeb stropových, tíži střechy atd., vůbec jsou p-e nejkonstruktivnější, ale také nejnamáhavější součástkou skoro u každé budovy. Dle svého půdorysného tvaru p-e jsou buď kulaté, čtverhrané, mnohohrané, křížové, s příporami nebo bez nich a j. – P-e jsou buď z tesaného kamene nebo z cihel vyzděné; u cihelných Pilířů musí býti vazba cihel vždy správně provedena. Stojí-li několik p-ů v řadě a podporuje-li se jimi volně stojící zeď, bývají krajní p-e mohutnější středních. Mnohdy má p. tvar sloupu, pak přichází jako u tohoto patka, dřík a hlavice. Fka.

P. se stanoviska mostního zove se každá opěra mostová, buď ve vodě neb na souši za tím účelem zřízená, aby dělila celou délku mostu na několik oddělení kratších. Počet p-ů řídí se jednak požadavky z ohledů plavebních, jednak předpisy kommunikačními, stanovenými pro konstrukci vrchní. Čím více p-ů, tím menší jsou vrchní oddělení čili pole mostová. Dle toho při velikém počtu p-ů je stavba vrchní levná, p-e nákladné. Je-li tomu naopak, jsou výlohy za stavbu p-ů poměrně levnější, za to nákladnější je stavba vrchní. Nejsprávnější poměr, nerozhodují-li jiné důležité okolnosti – jako monumentálnost nebo požadavky plavby atd. - je ten, aby bylo zadost učiněno výrazu Np + Nv = minimum, kde Np znamená náklad stavební za p-e, Nv náklad za stavbu vrchní.

Se stanoviska všeobecného však možno říci, že tam, kde jsou veliké hloubky vody a kde pevné vrstvy únosné poměrně hluboko jsou uloženy, doporučuje se malý počet p-ů.

Dřevěný p. zove se jařmo nebo bárka, tak že zvyklostí přešel název p. jen na opěry zděné. Není vyloučena možnost, poříditi opěry mostní i železné – jak to shledáváme u vysokých viaduktů z ohledův úsporných. Ani těm nepřisuzuje se obvyklý název p., nýbrž těm říká se opěra železná. Tyto provádějí se ve způsobě klecí ve všech rovinách řádně vystužených. Kamenné p-e bývají obyčejně massivní, ač jsou i p-e duté. P-e v říčním toku umístěné zovou se povodní čili inundační. P-e zřízené na rozhraní mostu a pevniny zovou se p-e pobřežní čili prsa.

Jako ve stavitelství pozemním tak i v mostářství p-e skládají se ze 3 částí, t. j. z patky, dříku (t. j. střední části) a hlavice čili kapitélu. Ovšem poměry výšky a tloušťky jsou zcela jiné než ve stavitelství pozemním, závisíce na konstrukci, kterou mají podporovati. U železných mostů bývají kamenné p-e obyčejně velmi štíhlé oproti p-ům mostů kamenných. Jejich šířka mívá někdy jen rozměry 1 m až 2 m. Naproti tomu u kamenných mostů musí býti hlava p-e tak široká, by byla s to, aby přejala obojstranou pateční tloušťku těch kleneb, které se sem opírají.

Zvláštní druh prsních p-ů jest u mostů visutých. V těchto p-ích nacházíme šachty, komory a štoly pro zakotvující ústrojí, aby napětí z řetězů neb lan mostových bezpečně bylo přenášeno. Mimořádné tvary mívají p-e vyzděné při vysokých viaduktech. Tyto p-e bývají po výšce mezilehlými klenbami děleny v patra, majíce tvar komolých jehlanců, jež dosti často, zejména v Anglii, prováděny bývají s vnitřní pokračující dutinou po způsobě komínů, což děje se nejen pro úsporu, ale i proto, aby zdivo rychleji vyschlo. Avšak okolnost ta mívá za následek i rychlejší zvětrávání. Sp.