Ottův slovník naučný/Pikrová kyselina

Ottův slovník naučný
Pikrotoxin	Pikrová kyselina	Piktové

Údaje o textu
Titulek:	Pikrová kyselina
Autor:	Bohuslav Raýman
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 734. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Pikrová kyselina, C₆H₂(NO₂)₃.OH, byla nalezena r. 1788 od Haussmanna, vzniká usilovnou nitrací mnohých sloučenin aromatických, zvláště ferolu či kyseliny karbolové, v továrnách kyseliny fenolsulfonové. Žluté krystallky při 122,5° tající. Zahříváme-li ji opatrně, může i sublimovati; pakli byla zahřáta z prudka, vybuchuje. Zvláště smíchána s klejtem, dusičnanem olovnatým neb strontnatým exploduje zprudka. Ač nemá sama dostatek kyslíku, jenž by ostatní součástky její úplně spálil, přece po vhodném initiálném nárazu jest její výbuch z nejmohutnějších. (Roku 1887 v Manchestru; známá katastrofa u Fontana v Paříži.) Užívají jí nejvhodněji lisovanou nebo roztavenou přivádějíce ji do výbuchu silnou zápalkou nebo přídavkem třaskavé bavlny. Roku 1886 zavedena lisována s aetherickým roztokem vlny kollodiové ve Francii pod názvem melinitu. Roztavena prostupuje v různé formě třaskavou gelatinu v novém melinitu (Turpin) a lydditu anglickém. Pikrány (pikráty) vybuchují rovněž silně, pikran ammonatý jest součástí některých prachů bezdýmných. – Ve vodném roztoku je hořká (odtud jméno) i podezřívali ji jakožto surrogát za chmel. Domněnka směšná. Rn.