Ottův slovník naučný/Pichegru

Ottův slovník naučný
Píchání	Pichegru	Pichel

Údaje o textu
Titulek:	Pichegru
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 725. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Pichegru [pišgrý] Charles, generál franc. (* 1761 – † 1804). Ve vojenské škole v Brienne byl spolužákem Bonapartovým a r. 1783 vstoupil do vojska k dělostřelectvu. Od r. 1791 proslul jako republikán a byl i předsedou jakobínského klubu v Besançonu. Vynikl u armády Rýnské, kde r. 1793 stal se divisionářem a záhy potom vrchním velitelem; v pros. t. r. obdržel velení i nad armádou Moselskou, kde dosud velel Hoche. V ún. 1794 svěřeno mu velení t. zv. severní armády a řadou bitev připravil vítězství u Fleurus. V lednu 1795 vtrhl do Amsterdamu a dovršil opanování Hollandska, načež byl postaven v čelo spojených armád Rýnské a Moselské. Zastaviv se v Paříži, potlačil povstání 12. germinalu (1. dub. 1795), načež odebral se k svému vojsku k Mannheimu. Zde dal se získati od royalistických agentů, chtěje býti francouzským »generálem Monkem« (v. t.). Když plány ty byly zmařeny a P. válku vedl velmi chabě, bylo mu vzato velení (1796), on však vstoupil do života politického a dal se zvoliti (jako royalista) do rady pěti set (1797), kde se stal předsedou. Po 18. fructidoru t. r. byl deportován do Sinnamari, podařilo se mu však prchnouti do Anglie (1798). R. 1799 byl rádcem ruského generála Korsakova ve Švýcarsku proti francouzskému veliteli Massénovi. Zapleten do spiknutí Cadoudalova (v. t.), odvážil se r. 1803 přijíti až do samé Paříže, tu však byl zradou kupce Leblanca zatčen a nalezen uškrcen ve svém vězení v Templu (5. dub. 1804). Zahynul nejspíše sebevraždou. Srv. De Vouziers, P. (1870).