Ottův slovník naučný/Pianciani

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pianciani
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 702. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Pianciani [pjančáni] Luigi, hrabě, politik ital. (* 1810 v Římě – † 1890 ve Spoletě). Studoval práva a vstoupil jakožto celní úředník do služeb papežských, v nichž setrval do r. 1845, načež zabýval se soukromě studiemi a vydal r. 1847 spis o reformě vězenství. R. 1848 stal se gonfalonierem ve Spoletě a žádal na papeži prohlášení konstituce a vypuzení jesuitů. Později účastnil se benátských bojů za neodvislost a bojoval u Vicenzy, u Benátek, kde zvláště se vyznamenal osobní udatností. Po pádu Benátek vrátil se do Říma. Při druhé výpravě Lombardské velel v Romagni sboru 6000 dobrovolníků, s nimiž způsobil mnoho škod Rakušanům. Pak, když Řím byl obléhán od Francouzů, spěchal tam, ale byl zajat a nedlouho vězněn. Potom uchýlil se do Francie, kde spřátelil se s Manzinim a napsal Roma dei Papi (3 sv.). R. 1859 odešel do Švýcarska, ale pro spojenectví s Napoleonem nechtěl účastniti se vojny proti Rakousku; vrátiv se do Italie r. 1860 pomáhal Garibaldimu a r. 1861 usadil se ve Spoletě. R. 1865 volen do sněmovny poslanců, kde byl členem levice a několikráte místopředsedou. Pak po r. 1870, když Řím byl dobyt, byl dvakrát syndikem města a předsedou provinciální rady perugijské.