Ottův slovník naučný/Phylloxera

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Phylloxera
Autor: František Klapálek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 694–695. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Č. 3114. Phylloxera vastatrix Pl., korovnice révová či révokaz:
1 mládě s hora, 2 ze zpodu, 3 se strany, ssajíc na kořeni révovém, 4 rypáček jeho, 5 samička okřídlená (vše silně zvětšeno). 6 kus kořene révového s nádory způsobenými ssajícími larvami, 7 kořen starší, na němž larvy (8) přezimují.

Phylloxera B. d. Fon., korovnice, jest rod hmyzu bodavého z čeledi korovnic, příbuzné mšicím. Vyznačuje se tykadly silnými 3členými a křídly ploše na těle složenými; zadní křídla nemají kosých žilek. Nohy jsou krátké a silné. Velmi zajímavy jsou svým způsobem života. Ph. quercus B. d. Fons., k. dubová, objevuje se na konci května na zpodní straně listů dubových (Querus pedunculata a pubescens) jakožto mšice okřídlená. Má hruď černou, širokou hlavu, zadeček a nohy červené. Poslední článek tykadlový jest asi dvakráte tak dlouhý jako oba prvé dohromady a má v prvé třetině vně zoubkovitý výrůstek. Křídla přední mají červenožlutou plamku a 3 velmi jemné žilky podélné, zadní jen 2 žilky podélné. Délka 0,8–1 mm. Tato generace snáší do vlnatých chloupků na zpodní straně listů žlutavá vajíčka. Larvy z nich vylíhlé přissávají se k listu, působí žlutavé skvrny a dospěvše černají, nabývají podoby bradavičnaté a snášejí kol sebe 30–40 vajíček, z nichž líhne se podobná bezkřídlá generace. To opakuje se do srpna, kdy po několikerém svlékání larvy vyvíjejí se v generaci okřídlenou, jež stěhuje se dále na jih a usazuje se na keřích dubu kermesového (Quercus coccifera). Zde snášejí po několika vajíčkách dvojího druhu: menší, z nichž líhnou se samečkové, a větší na samičky. Tato pohlavní generace postrádá sosáčku a páří se; samečkové hynou, samičky snášejí po jednom vajíčku zimním, z něhož pak z jara vyvíjejí se štětinaté samičky. Z bílých vajíček, jež po 150–200 snášejí na listy dubu kermesového, lihnou se larvy, které několikráte se svléknuvše vyvíjejí se v generaci okřídlenou a tato vrací se opět do krajin severnějších. Velmi škodlivou se ukázala Ph. vastatrix Pl., k. révová či révokaz, která jest 0,8–1,2 mm dlouhá, žlutá až hnědá, zelenavě žlutá nebo červenožlutá. Generace okřídlená objevuje se od srpna do října a snáší asi po 4 neoplozených vajíčkách na zpodní stranu listů révových, zvláště v úhlu mezi žilkami. Z nich na podzim vyvíjí se generace pohlavní, která jest neokřídlená a nemá žádného sosáčku; tato stěhuje se na starší částky kmene révového a samičky snášejí po jediném, 0,21-0,27 mm dlouhém zimním vajíčku a to nejraději pod loupající se kůru. Koncem dubna a počátkem května vyvíjí se z něho generace bezkřídlá, ale silným sosákem opatřená, která buď stěhuje se na listy, na nichž způsobuje nádorky obsahující parthenogeneticky snesená vajíčka, nebo na kořeny. Larvy, které vylíhnou se z vajíček v nádorkách listových, rozptylují se po listech, způsobují nové nádorky, snášejí opět vajíčka a konečně sestupují na kořeny. Mšice 1. generace sestoupivší na kořeny dorůstá 0,8 mm délky a 0,5 mm šířky a snáší 30–40 neoplozených vajíček, z nichž po 8 dnech líhnou se larvy, jež ve 20 dnech dospívají a opět vajíčka snášejí, čímž vzniká 6–8 generací během léta. Jejich píchnutím vznikají na kořenech nádorky, které pak zahnívají, následkem čehož kořeny odumírají, tak že keř révový počne churavěti, až (obyčejně ve 4. roce) docela zajde. Koncem léta počnou se vyvíjeti mezi larvami jedinci opatření pahýly křídlovými a delšími nohami, kteří stěhují se nad zem a proměňují se v generaci okřídlenou. Původní vlastí révokaza jest Amerika, kde byl r. 1854 Asou Fitchem objeven a popsán pod jménem Pemphigus vitifolii, kde však na štěstí hlavně na listech se uhnizďuje. V Evropě objevil se r. 1863 a způsobil od té doby ohromné škody, zvláště v jižní Francii, v Uhrách, okolí Vídně a Istrii. Síří se zvláště okřídlenou generací, ač také neokřídlené kořenové mšice i zimní vajíčka se přenášejí. Jedinou důkladnou pomocí proti dalšímu šíření nákazy jest nakažené keře pečlivě i s kořínky vykopati a spáliti, místo pak překopati a sírouhlíkem politi a po delší dobu tam révy nepěstovati; kde jest možno vinice na zimu asi po 50 dní zatopiti, jest to rovněž prostředkem velmi účinlivým. Místa napadená osazují se americkými druhy révy, které vyvíjejíce hojnější kořínky snadněji nákaze vzdorují. Přirozenými nepřáteli jsou roztoči na mšicích cizopasící, totiž Hoplophora arctata Ril. a Tyroglyphus phylloxerae Ril., a malá stonožka Polyxenus lagurus Dag. Z hojné literatury dlužno uvésti: Blankenhorn, A. u. J. Moritz, Die Wurzellaus des Weinstockes (Heidelberg, 1875); David G., Die Wurzellaus des Weinstockes (Wiesbaden, 1875); Fatio V., La question phylloxérique en Europe en 1877 (Geneva, 1878); Cornu M., Etudes sur le Phylloxéra vastatrix (Paříž, 1878); Liechtenstein J., Histoire de Phylloxéra (Montpellier a Paříž, 1878). Kpk.