Ottův slovník naučný/Phlebitis

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Phlebitis
Autor: Duchoslav Panýrek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 684–685. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Phlebitis (řec.), flebitida, jest zánět žíly. Příčinou jeho mohou býti vlivy mechanické (úraz), tepelné, lučební (jedy) a infekce (nákaza). Vedle prvotního zánětu žíly účastní se však veny také zánětův oněch orgánů, v nichž se nalézají.

Zánětu podléhají žíly každé velikosti, nejmenší i největší. Lékařská praxe mluví však o zánětu žíly zvláště tenkráte, když podlehne mu žíla veliká, pouhým okem viditelná.

Zánět může tu přejíti na žílu z nejbližšího okolí zaníceného (tak tomu bývá při městkách) nebo může býti krví zanesen do jisté žíly činitel (chemický nebo živoucí, na př. jisté bakterie), jenž zánět vyvolá. Bakterie mohly ostatně na stěnu žíly přejíti také z nejbližšího jejího sousedství, na př. z vředu bérce.

Častý je dále zánět žíly při záhati (thrombose). Thrombus vede k zánětlivému onemocnění stěny žíly, což se zove thrombophlebitis. Tento pochod bývá někdy hnisavý, obsahovala-li záhať zárodky hnisání, a mívá v zápětí talovitost krve (pyaemii); nebo přejdou do krve hnilobné produkty bakterií a vzniká rozklad krve (sepsis). Tomu může organismus zabrániti tím, že vazivem žílu uzavře a přechod bakterií a jejich produktů do organismu zabrání.

Podle anatomického nálezu a se zřetelem na příčiny a následky rozeznává se zánět žíly hnisavý, proliferující, tuberkulosní, příjičný; podle průběhu možno rozeznávati zánět prudký a vleklý. Utrpí-li nejvíce nitroblána žily (intima), mluvíme o endophlebitidě, jsou-li nejzřejmější změny v pojivu cévu obklopujícím, nazýváme pochod ten periphlebitis.

Popíšeme tu průběh prudkého zánětu žíly povrchně položené, se kterým se obecenstvo nejčastěji setkává. Žíla taková je jako tuhý provazec hmatna a někdy i viditelna. Tuhost ta je podmíněna ztluštěním stěny a často také abnormním obsahem, došlo-li ke sražen krve v nitru žíly. Pochod provázen je bolestí při ohmatávání žíly značněji pociťovanou. Kůže té krajiny je červená, zduřelá. Po nějaké době (několika dnech), při vhodném ošetření a nedošlo-li ku hnisání, bolestivost i otok se mírní, až vymizí, žíla však zůstává ztluštělá. Došlo-li ke hnisání a dostal-li se hnis do oběhu, dostavují se vysoké horečky zahájené třesavkou, obluzení a ostatní příznaky otravy krve.

Léčení zánětu žíly vyžaduje především naprostý klid nemocného. Bolesti a otok žádají studených náčinkův. Úd, jehož žíla se zanítila, nesmí býti nikde tlačen, ohmatáváním znepokojován. Ostatní poradí ovšem lékař. Pnrk.