Ottův slovník naučný/Philippović

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Philippović
Autor: Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 679–680. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Philippović (Filipovič): 1) Ph. z Phillippsbergu Josef, svob. pán, c. a k. polní zbrojmistr (* 18. dub. 1818 v Gospići v Chorvatsku – † 6. srp. 1889 v Praze). R. 1834 vstoupil za kadeta do 1. pluku hraničárského, r. 1836 povýšen na poručíka do sboru zákopnického, r. 1843 na nadporučíka do generálního štábu, r. 1847 na setníka tamtéž, r. 1848, bojovav v Lombardsku a Benátsku, na majora do 5. pluku hraničárského, ve kterém postavení byl pobočníkem u bana Jelačiće při dobyti Vídně v říjnu t. r. a ve válce proti vzbouřeným Uhrům r. 1848–49, kde se účastnil mnoha bitev. Roku 1851 stal se ve svém postavení podplukovníkem a r. 1853 plukovníkem a velitelem 5. pluku hranič. Roku 1859 již jako generálmajor a brigádník bojoval ve sboru Benedekově v horní Italii a r. 1860 jakožto rytíř železné koruny II. tř. zasloužené na bojištích min. r. povýšen na svobodného pána. Roku 1864 byl cis. kommissařem při srbském kongresse národním, r. 1866 postoupil na podmaršálka a účastnil se války v Čechách proti Prusům, po té svěřeno mu velení 1. armádní divise ve Vídni, r. 1867 se stal majetníkem 35. pluku pěšího, plzeňského, a r. 1870 převzal velitelství vojenské a 8. divise v Inšpruku, r. 1874 povýšen na polního zbrojmistra, r. 1878, složiv spravované jím prozatím zemské velitelství v Praze, velel armádě ve válce v Bosně a Hercegovině, kde si vybojoval kommandérský kříž řádu Marie Terezie, a r. 1882, byv před tím krátký čas zemským velitelem ve Vídni, vrátil se zase na generální (zemské) velitelství v Praze, ve kterém postavení zemřel. Ve službě byl velice přísný, ale ne. stejný, poklesky mnohdy menší někdy káral až krutě, kdež jindy ku proviněním horším byl z míry shovívavý. Ke své národnosti se hlásil stejně směle jako jeho bratr František. FM.

2) Ph. z Philippsbergu František, svob. pán, c. a k. polní zbrojmistr na odpočinku, bratr před. (* 12. říj. 1820 v Gospići, štábním místě bývalého hraničárského pluku ličanského). Ze školy zákopnické v Dolině (Tulln) vystoupil r. 1839 jakožto poručík do 23. pluku pěšího, byl 5 roků pobočníkem divisijním a pak velitelským v Inšpruku, r. 1847 povýšen na setníka do 4. pluku hranič. a záhy přeložen do generálního štábu. Roku 1849 povýšen na majora do 6. pluku hranič., ve které hodnosti a pak i jako podplukovník v jiných plucích hranič. a plukovník sboru pobočnického byl v generální adjutantuře císařově, u vrchního velitelství armády a v centrální kanceláři J. V., r. 1862 dostal velení brigády v Zadru a hodnost generálmajora, jakož který velel brigádě a pevnosti Dubrovníku, r. 1865 povýšen mimo pořad na pol. podmaršálka a jmenován místodržitelem a gener. velitelem Dalmacie v Zadru. – Bojoval r. 1848 v Italii, r. 1849 v Uhrách, r. 1859 opět v Italii a r. 1866 v Dalmacii. Roku 1868, když ministr Giskra na něm žádal nadržování nepatrné ital. menšině a potlačováni ohromné většiny slovanské v Dalmacii, P. přesně spravedlivý a vládnuvší jako pravý otec, rozhořčen zadal za zproštěni z místa a obdržel velení XV. divise v Košicích; r. 1874 stal se majitelem 70. pluku pěšího petrovaradínského, polním zbrojmistrem a generálním velitelem Moravy a Slezka a r. 1877 přeložen ve stejné velení v Záhřebě. Vyznamenán za chrabrost a za služby v době míru několika řády. Pro ryzí povahu a milou ke všem vlídnost těší se všeobecné úctě, jen dalmatští italianissimi, kteří mu jako místodržiteli podlézali, odstouplému zbaběle nadávali; ke své národnosti vždy se přiznával neohroženě, což arci bylo snadnějším dříve, hlavně v jeho mladších letech 1848–67, kdy Chorvaté slunili se na přízni shora proti Maďarům po povstání r. 1848–49 v krajní nemilosti jsoucím. Od r. 1881 žije ve Vídni na odpočinku. FM.

3) Ph. z Philippsbergu Eugen, polit. oekonom rakouský (* 1858 ve Vídni). Habilitoval se r. 1884 na univ. vídeňské, stal se tam r. 1885 mimořádným, r. 1888 řádným professorem národního hospodářství na univ. freiburské, od r. 1893 jest na universitě vídeňské. Napsal: Die Bank von England im Dienste der Finanzverwaltung des Staates (Vídeň, 1885); Ueber Aufgabe und Methode der polit. Oekonomie (Freib., 1886); Gesetze über die direkten Steuern des Grossherzogtums Baden (t., 1888); Der badische Staatshaushalt in den Jahren 1868–89 (t., 1889); Wirtschaftlicher Fortschritt und Kulturentwickelung (t., 1892); Auswanderung und Auswanderungspolitik in Deutschland (sv. 52. spisů Spolku pro soc. politiku, Lipsko, 1892); Grundriss der polit. Oekonomie (2 sv., I. t., 1893, 3. vyd. 1898, II. t., 1899); Wiener Wohnungsverhältnisse (Berlín, 1895).