Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Philidor

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Philidor
Autor: Josef Boleška
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 678. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Philidor, jméno proslulého v XVII. a XVIII. stol. hudebnického rodu franc., propůjčené nejstaršímu členu jeho, jenž po otci nazýval se Jean Danican († 1679), buď Ludvíkem XIII. nebo XIV. po italském hobojistovi Filidorim. Zmínky zasluhují z nich: André Danican Ph., syn Jeanův (zemřel u vysokém věku v Paříži 1730), člen král. komorní hudby, vynikal jako jeho otec ve hře na nástroje dechové, jednak jako skladatel příležitostných skladeb po většině pro orchestr dechový, tanců, pochodů, balletní hudby i operních balletův. – Jacques Danican-Ph., bratr Andréův a spolu člen král. kapely (* 1657 – † 1708). – Pierre Danican-Ph., syn Jacquesův (* 1681 – † 1731), virtuos na flétnu a skladatel pro týž nástroj (tria, 3 kn. suit pro 2 flétny příčné a j.). – Anne Danican-Ph., nejstarší syn Andréův (* 1681 – † 1728), neméně výtečný flétnista a autor skladeb flétnových, mimo ně pak několika pastorálních oper; posléze nejvěhlasnější zástupce umělecké té rodiny, François André Danican-Ph., nejmladší bratr před., syn Andréův (* 1726 v Dreux – † 1795 v Londýně), který v mládí již projevoval veliké nadání herecké a v tomto oboru měl světové již jméno, než upozornil na sebe jako hudebník. Ph. byl výtečný šachista, dojížděl často k turnajům hlavně do Londýna, kde šachovní klub vyplácel mu posléze pensi, a v Cáchách vypracoval Analyse du jeu des échecs (Lond., 1749), knihu to, dočkavší se opětných vydání i v nejnovější době. Tvůrčí náklonnost propukla u něho pojednou r. 1745, kdy skladbou žalmu Lauda Jerusalem pro odpor královny marně se snažil dosíci místa hudebního intendanta. R. 1759 vrhl se s celým úsilím na skladbu dramatickou a pěstoval ji s velikým úspěchem v důsledné pravidelnosti až do r. 1788. krom přestávek, jež vysvětlují se delšími pobyty v Londýně, kam posléze Ph. prchl za veliké revoluce. Z nepřehledné řady oper jeho, namnoze jednoaktových, jsou nejdůležitější: Le maréchal ferrant (1761), Le sorcier (při jejíž premieře r. 1764 poprvé volali s účinkujícími i skladatele), Tom Jones (1765, s prvním vokálním kvartettem a capella), Ernelinde, princesse de Norwège, v pozdějším zpracování zvaná Sandomir, prince de Danemark, nejdokonalejší jeho dílo (1767, 1769). R. 1766 provedeno bylo Ph-ovo Requiem na pamět Rameauovu. – Srv. Allen, Life of Ph. (Filadelf., 1863).