Ottův slovník naučný/Philadelphus Martin

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Philadelphus
Autor: Jan Václav Novák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 677–678. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Philadelphus Martin, kněz vyznání lutherského a spisovatel náboženský (* 1550 v Zámrsku u Chocně – † 9. března 1592), působil jako horlivý kazatel na Moravě, zastupuje nejprve podtají kn. Jakuba Kunvaldského. R. 1581 povolán do Nov. Jičína, ale již po roce musil odtud odejíti a meškal v Hranicích, potom povolán od Karla st. z Žerotína do Star. Jičína, odkud posluhoval i svým bývalým osadníkům. Roku 1584 byl kazatelem českým u sv. Jiří v Opavě a poslal Novojickým dvě písně o moru (1585). V té době již pracoval o Postille evangelitské, jež se hned hojně šířila mezi přívrženci toho vyznání opisy a docházela značné obliby. Vytisknouti ji nebylo přes přímluvu dovoleno pražskému tiskaři Dačickému r. 1591 (Sborn. histor. 1886, str. 156–157). K tisku samovolně odhodlal se násl. roku podporovatel podobojích, hejtman moravský Hynek st. Bruntálský z Vrbna, a to v Jezdkovicích u Opavy. Ale ještě před skonáním tisku Ph. zemřel. Smrť jeho opěvala řada lat. básníkův, i Tomáš Mitis z Limuz a Jindřich Polan z Polansdorfa, jejichž básně pak přidány k tisku postilly. Toto vyd. z r. 1592 jen částečně dostalo se v oběh, zabaveno byvši rozkazem biskupa olomouckého Stanislava Pavlovského. Proto došlo již po 10 letech ke dvěma otiskům zároveň, totiž v Drážďanech u Jer. Šice nákl. Dan. Sedlčanského a přispěním panských rodův Šternberského, Smiřického, Trčkův a Kaplířův (s několika dodatky) a v Lipsku u Mich. Kapihorského nákl. Jiř. Dačického s podporou Vencelíkův ze Sarabic. Oba nakladatelé pro to vydání pak dlouho vězněni. Postilla Ph-pha Zámrského náleží rozsahem (1274 stran fol.) i obsahem mezi nejpřednější díla toho druhu u nás. Věn. nejprve Hynkovi Bruntálskému, jako ochránci kněží evangelických, a má napřed hlavní články víry dle vyznání augšpurského, jež pak vykládá ve třech dílech: I. díl obsahuje kázání od 1. ned. adventní do sv. Trojice, II. díl ostatek káz. nedělních, III. díl kázání sváteční. Kniha ozdobena i dřevoryty. Kazatel všude po úvodě podává summovní zprávu (užitek) z textu evangelia a pak výklad. Na konci každého kázání přidána píseň na hlavní myšlenku evangelia. Písně ty o sobě vyd. v Praze 1607. Ph. ozdobuje sloh svůj řečnickými figurami, zvl. otázkami, příslovími většinou tvaru rýmovaného, také je oživuje příklady z klassiků, z dějin domácích i cizích, zvláště pak ze života soudobého. V tom je kulturní význam jeho postilly (Č. Zíbrt ve »Sborníku histor.«, 1886). I kazatelův a kněží, netečnosti národní a p. se dotýká. Rozbor viz v Českých postillách H. Hrubého (1901), str. 160–169 (Jir. II., 108–110). JNk.