Ottův slovník naučný/Phalloideae

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Phalloideae
Autor: Ladislav František Čelakovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 674–675. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Phalloideae, jelenkovité, nejdokonalejší čeleď hub břichatých čili břichatek (Gasteromycetes), nejblíže příbuzná čeledi Hymenogasteres. Ph. mají plodnice zprvu uzavřené, kulaté neb vejčité, často několik cm široké, zpola v zemi tkvící, zpola nad povrch vyklenuté, podobné bílým vejcím, za něž je také laikové pokládají. »Vejce« ta sedí na bílých svazcích mycelia (rhizomorfách). Na uzrálé plodnici protrhne se na vrcholku obal (t. zv. volva), uvnitř rosolovitý, zevně mázdřitý, bílý, a otvorem takto povstalým vystoupí výtrusorodné pletivo (t. zv. gleba) z vnitra na venek, jsouc povznášeno ústrojím sloupkovitým, mřížovitě prolamovaným neb nepravidelně rozvětveným, t. zv. jímadlem (receptaculum). Příčiny tohoto pochodu jsou z veliké části ryze mechanické. Jímadlo totiž má zvláštní strukturu, obsahujíc četné komůrky vzdušní; zprvu, dokud je stěsnáno na malé prostoře uvnitř plodnice, jsou komůrky splasklé a stěny jejich řasnatě složené. S uzráváním plodnic však stěny komůrek hledí se narovnati a dutiny jejich nadmouti, čímž jímadlo se rozpíná, působíc tlakem, jímž volva posléze na temeni svém se protrhne. Jímadlo, prosto okolní tísně, rychle otvorem ven se prodírá, při čemž za několik hodin obyčejně dosáhne rozměrů konečných. To se stane v době, kdy komůrky jsou co nejvíce nadmuté. Na uzrálé plodnici pak jímadlo jest z největší části volné a jen na zpodu obemknuté pochvou, t. j. poněkud scvrklými stěnami obalu (volvy). Mezitím anebo krátce potom výtrusorodé pletivo (gleba) rozplývá se v tmavou, někdy odporně páchnoucí tekutinu, jež dolů odkapává, obsahujíc toliko výtrusy (žádné vlášení). – Nápadné, často velmi úhledné houby, tvarů více méně bizarrních, barev někdy živých, nejedlé, ba někdy podezřelé (Phallus impudicus, Clathrus cancellatus). Jen volva od Ileodictyon cibarium pojídána bývá obyvateli Nového Zealandu. Asi 50 druhů v 16 rodech, rostoucích převládně v lesích krajin tropických a subtropických, řidčeji v pásmech mírných. V Evropě (zvláště jižní) vyskytují se 4 druhy, z nichž v Čechách toliko rod Phallus (Ithyphallus) jedním druhem jest zastoupen (viz Phallus). – Ph. dělí se na dvě podčeledi: 1. Phallaceae, obsahující rody: Aporophallus, Floccomutinus, Itajahya, Mutinus, Ithyphallus (tyto 2 rody dříve sloučeny byly v rodě Phallus L.), Echinophallus, Dictyophora, a 2. Clathraceae, obsahující rody: Clathrus, Blumenavia, Ileodictyon, Clathrella, Simblum, Colus, Lysurus, Anthurus, Aseroë, Calathiscus, Kalchbrennera. Phallaceae mají jímadlo válcovité neb vřetenovité, uvnitř po délce duté, nesoucí v hořejší části zvonkovitou glebu rozestřenou buď přímo na něm anebo na zvláštním zvonkovitém klobouku (přívěsku to jímadla). Naproti tomu Clathraceae mají jímadlo mřížovitě prolamované neb laločnatě až nepravidelně rozvětvené a glebu uvnitř jímadla neb mezi jeho větvemi ležící. lč.