Ottův slovník naučný/Pfyffer

Ottův slovník naučný
P. f. v.	Pfyffer	Ph.

Údaje o textu
Titulek:	Pfyffer
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 671. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Pfyffer: 1) P. Ludwig, lucernský patricius a švýcarský státník (* 1524 – † 1594). Povoláním byl soukeník, r. 1553 věnoval se však vojenství a jako velitel Švýcarů ve službách krále franc. bojoval zejména r. 1567 proti hugenotům. R. 1569 ohrožené postavení jeho rodu povolalo jej zpět do Lucernu a tu P., dosud korouhevník obce (Pannerherr), stal se r. 1571 šultheissem a zajistil převahu své rodiny v Lucerně. Vládl pak ve směru rozhodně katolickém doma (povolání jesuitů do Lucernu, zřízení stálé nunciatury) i v politice zahraniční: proti králi franc. Jindřichovi III., který se mu nezdál dosti horlivý, r. 1577 umluvil spolek katol. kantonů se Savojskem a r. 1580 s biskupem basilejským. I potom, když smlouva s Francií byla obnovena (1582), P. proti králi podporoval ligu a v témže směru r. 1586 způsobil t. zv. »zlatý spolek« 7 kantonův a r. 1587 spolek se Španělskem. Po smrti Jindřicha III. P. byl rozhodným odpůrcem kandidatury Jindřicha IV., ale jeho konečného vítězství, jakož i pádu ligy se již nedožil.

2) P. von Altishofen Casimir, právník a politik v Lucernu (* 1794 – † 1875). Studoval v Tubinkách a v Heidelberce, r. 1821 až 1824 byl učitelem práv na lyceum v Lucernu. V l. 1826–67 byl členem veliké rady a stál v čele liberální strany v Lucernu: jeho programmem byla repraesentativně demokratická ústava a v tom směru nová politická úprava Švýcarska. Od r. 1831 do r. 1841 byl předsedou appellačního soudu v Lucernu a v tom úřadě provedl reorganisaci lucernského soudnictví; jeho přičiněním dostalo se Lucernu také nové, systematické kodifikace zákonů. R. 1848–63 byl členem a r. 1854 předsedou švýcarské národní rady a pětkrát byl předsedou spolkového soudu švýcarského. V l. 1857–71 přináležel k vrchnímu soudu v Lucerně. P. náleží k nejslavnějším švýcarským právníkům 30tých let v XIX. st., kteří bojovali za repraesentativní demokracii; pro Lucern leží jeho význam v zákonodárství a právnictví. Napsal: Geschichte des Cantons Luzern (1850 a 1852, 2 sv.); Anleitung zur Führung von Untersuchungen in Strafsachen (společně s J. Zurgilgenem); Erläuterungen des bürgerl. Gesetzbuches (1832 až 1839, 3 sv.); Der Sempacher Krieg (1844); Beleuchtung der Ammannischen Untersuchungsmethode und Betrachtungen über das Strafverfahren überhaupt; r. 1866 vydal sbírku drobnějších spisův a své Erinnerungen a r. 1869 Die Staatsverfassungen des Cantons Luzern und die Reform derselben. Kromě toho napsal řadu spisů příležitostných z oboru historicko-politického a právnického.

3) P. von Altishofen Alfons, chef gener. štábu švýc. (* 1834 v Lucernu – † 1890 t.). Studoval v Německu architekturu, ale r. 1852 přešel k vojsku a vstoupil jako důstojník do druhého neapolského pluku Švýcarů. Když pluk tento se rozešel r. 1859, P. zůstal ve službách krále Františka a vynikl udatenstvím v bojích proti Garibaldimu a Piemontským. Po pádu Bourbonů vrátil se do Lucernu, působil jako architekt (zbudoval tam Hôtel National), později vstoupil opět do vojska švýcarského a účastnil se jako podplukovník válečných operací švýcarských v zimě r. 1871. R. 1885 jmenován plukovníkem a r. 1882 převzal řízení spolkového úřadu vojenského, při čemž pečoval horlivě o pokrok švýcarského vojenství a zvláště zásluhy si získal o opevnění dráhy svatogotthardské.