Ottův slovník naučný/Pfizer

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pfizer
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 665–666. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Pfizer: 1) P. Paul Achatius, publicista a státník německý (* 1801 ve Štutgartě – † 1867 v Tubinkách). Studoval v Tubinkách, vstoupil do virtemberských služeb státních, ale r. 1831 propuštěn pro spis Briefwechsel zweier Deutschen, v němž hlásal annexi k Prusku a žádal odloučení Rakouska od Německa. Ale téhož roku volen od města Tubink do druhé komory a byl tam až do jejího rozpuštění r. 1833 vedle Uhlanda výmluvným vůdcem opposice. Byl však zvolen znovu a zůstal v komoře až do r. 1838. Potom obíral se studiemi filosofickými a vydal Gedanken über Recht, Staat und Kirche (Štutg., 1842, 2 sv.), načež r. 1847 stal se městským radou a předsedou obch. soudu ve Štutgartě. R. 1848 jmenován ministrem kultu, ač byl jím sotva několik měsíců, pro chatrné zdraví, a zvolen do něm. nár. shromáždění. Potom byl od r. 1851 až do r. 1858 vrchním justičním radou v Tubinkách. Z jeho spisů, vynikajících břitkou dialektikou a elegancí, uvádíme: Gedanken über d. Ziel u. die Aufgaben des deutschen Liberalismus (Tub., 1832); Ueber d. Entwickelung des öff. Rechts in Deutschland (Štutg., 1835); Das Recht der Steuerverwilligung (t., 1839); Deutschlands Ansichten im J. 1851 (Štutg., 1851); Zur deutschen Verfassungsfrage (t., 1862). Srv. W. Lang, Von und aus Schwaben, seš. I. (Štutg., 1885).

2) P. Gustav, spisov. něm., bratr před. (* 1807 ve Štutgartě – † 1890 t.). Zdržoval se od r. 1835 ve Štutgartě, jsa tu literárně činný a od r. 1846 působě jako professor na gymnasiu; r. 1849 vstoupil do sněmu virtemberského. Vydal dvě sbírky Gedichte (1831; 1835), k nimž přistoupila třetí Dichtungen epischer u. lyrisch-epischer Gattung (1840). Kromě toho: Martin Luthers Leben, báseň Der Welsche und der Deutsche. Aeneas Sylvius Piccolomini und Gregor von Heimburg, historicko-básnické obrazy z XV. věku (1844); Geschichte Alexanders des Grossen für die Jugend (1846); Geschichte der Griechen für die reifere Jugend (1847) a anonymně Gereimte Rätsel aus dem Deutschen Reich (1876). Kritické práce jeho jsou: Uhland und Rückert (1837) a v »Deutsche Vierteljahresschrift« vyšlý posudek básní Heinových, na který Heine odpověděl ostře ve »Schwabenspiegelu«. P. byl činný též jako redaktor a překladatel (Bulwera, Byrona). Jako básník druží se ke škole švábské, není samostatný, přikláněje se ke Körnerovi a Schillerovi. Významné látky volil v řadě romancí o Ezzelinovi a v balladách; zpracoval je dobře.