Ottův slovník naučný/Pettenkofer

Ottův slovník naučný
Pettau	Pettenkofer	Pettenkoffen

Údaje o textu
Titulek:	Pettenkofer
Autor:	Stanislav Růžička, redakce
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 652–653. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

von Pettenkofer Max, chemik něm. a zakladatel vědy hygienické (* 3. pros. 1818 v Lichtenheimu v Bavorsku – † 10. ún. 1901 v Mnichově sebevraždou). Vystudovav lékařství, pracoval v chem. laboratořích v Mnichově, Vircpurku a u Liebiga v Giessenu, stal se r. 1847 mimořádným a r. 1853 řádným professorem lučby lékařské v Mnichově. S počátku obíral se pracemi chemickými, prozkoumal hydraulické malty anglické a německé i látky žluči a moče, upravil výrobu skla aventurinového, kteráž byla tajemstvím skláren muranských, spekuloval o vahách slučovacích v chemii i o rozšíření platiny, vymyslil nový způsob restaurování olejových obrazů a j. Potom však obrátil se P. úplně ke zdravotnictví: r. 1865 stal se professorem hygieny a jeho přičiněním stala se hygiena řádným předmětem studia lékařského v Bavořích a na všech třech universitách bavorských zřízeny stolice hygieny. P-ův ústav hygienický stal se světoznámým a ze všech kulturních zemí hrnuli se k němu žáci. Nejznámější snad jsou práce P-ovy z oboru epidemických nemocí nakažlivých, zejména tyfu a cholery. Všecky založeny jsou na exaktních pokusech. Třeba sice později škola Kochova na základě důležitých, velikých pokroků bakteriologie podala další důležité výklady pro porozumění způsobu šíření se těchto nemocí (theorie kontagionistická), zůstává přece P-ova theorie lokalistická ve svých mezích v platnosti a jest zároveň skvělým dokladem pozorovatelského nadání svého autora. S touto otázkou souvisí také P-ovy studie o hygieně půdy, podzemní vody, kanalisaci, odstraňovaní odpadků, znečišťováni řek vodami odpadovými. Dále nutno uvésti práce P-ovy o výživě, látkách oděvních, větrání, hygieně vzduchu vůbec, hygieně obydlí. P. založil dva vědecké archivy prvního řádu: »Zeitschrift für Biologie« a »Archiv für Hygiene«. Konečně nutno uvésti, že P. byl též neobyčejně bystrý a šťastný polemik. R. 1890 zvolen za praesidenta bavorské akademie věd a za gener. konservátora vědeckých sbírek státních. Z četných jeho spisův uvádíme: Untersuchungen u. Beobachtungen über die Verbreitung der Cholera (Mnich., 1855); Ueber den Luftwechsel in Wohngebäuden (t.,1858); Ueber Oelfarbe u. Konservirung der Gemäldegalerien (2. vyd. Brunšv., 1872); Verbreitungsart der Cholera in Indien (t, 1871); Zur Aetiologie des Typhus (Mnich., 1872); Beziehungen der Luft zur Kleidung, Wohnung u. Boden (4. vyd. Brunšv., 1877); Ueber Nahrungsmittel u. über den Wert des Fleischextrakts (2. vydání t., 1876); Ueber den Wert der Gesundheit für eine Stadt (3. vyd. t., 1877); Künstliche Prophylaxis gegen Cholera (Mnich., 1875); Vorträge über Kanalisation und Abfuhr (t.,1880); Der Boden und sein Zusammenhang mit der Gesundheit des Menschen (Berl., 1882); Zum gegenwärtigen Stand der Cholerafrage (1887) a jiné. SRKa. red.