Ottův slovník naučný/Petrolejová malba

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Petrolejová malba
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 636. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Petrolejová malba jest způsob malířské techniky, při němž jakožto pojidla barev užívá se petroleje místo oleje terpentinového. Zavedl ji malíř H. Ludwig a popsal v knize: Ueber die Grundsätze der Oelmalerei und das Verfahren der klassischen Meister (Lip., 1876), udávaje jakožto nejlepší přídatek k barvám směs mal. oleje (lněného, makového neb ořechového), smůly mastix a j.), essence terpentinové a petroleje. Účelem p-vé m-by jest přivésti opět k platnosti skvělou techniku vlámských a staroitalských mistrův. Třeba že účinky petrolejových barev dosud pozorovány dobu příliš krátkou, přece lze již říci tolik, že petrolejové barvy jsou vláčnější, rychle schnou a skoro docela nic se nekalí: stane-li se to, možno je hadříkem opět snadno oživiti. Okolnost, že barvy takové schnou nikoli shora dolů, nýbrž zdola, od plátna nahoru, zdá se svědčiti pro jejich trvanlivost, ježto barva se netrhá. Nafty jakožto prostředku k vláčnosti fermeží olejových a smolových užíváno již dávno a olio di sasso (skalního oleje či petroleje) užívali také Correggio, Giov. da Udine a j. Nověji Fernbach v knize Oelmalerei (Mnich., 1843) ukazuje na petrolej jakožto prostředek k přípravě barev. V přípravě petrol. barev vynikl A. Keim v Mnichově.