Ottův slovník naučný/Peters

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Peters
Autor: Ludvík Tošner, Václav Rosický
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 601–603. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Wilhelm Peters
Související články ve Wikipedii:
Carl Peters

Peters: 1) P. Václav, český malíř zvířat (* 1742 v Karlových Varech – † 1829 v Římě). Učil se zprvu řemeslu mečířskému a dosáhl takové zručnosti zvláště v rytí a damaškování ocele, že obrátil na se pozornost hrab. Jos. Kounice, rak. vyslance na dvoře papežském v Římě, jenž jej povolal k dalšímu vzdělání do Říma. P. zhotovil tam figurálně bohatý basrelief, jejž koupil lord Bristol a odvezl do Anglie. Ale P. záhy opustil ryjectví a řezbářství a oddal se malířství. Maloval zprvu obrazy historické a podobizny, ale později zabýval se výhradně malbou zvířat, ve kterémžto odvětví vynikl neúnavným studiem povahy a všeho zevního i vniterného ústrojí zvířat tou měrou, že pokládán za nejlepšího malíře toho oboru. Působením knížete Marca Ant. Borghese P. byl zahrnován zakázkami a díla jeho rozšířila se po velikém množství palácův a galerií evropských, ba i amerických. Stal se pak professorem na akademii sv. Lukáše a zůstal pak v Římě až do smrti. Nejlepší z jeho prací jest obraz Ráj pozemský, s množstvím skupin rozmanitých zvířat, o němž pracoval několik let, nešetře při tom studií co nejpodrobnějších. P. pro svoje vzdělání a dobrosrdečnou povahu těšil se v Římě obecné vážnosti, i Goethe zmiňuje se o něm ve svém díle Winkelmann und sein Jahrhundert (1805).

2) P. Christian August Friedrich, hvězdář něm. (* 7. září 1806 v Hamburce – † 8. května 1880 v Kielu), vzdělal se jako samouk z knih mathematických a hvězdářských. Schuhmacher poznal v něm nevšední nadání a zaměstnával ho výpočty astron. a pracemi geodaetickými. Od r. 1826 P. účastnil se měření území Hamburského a v letech 1829 a 1830 pozorování kyvadlových v Güldensteinu v Holštýnsku. Pak odebral se do Královce k Besselovi, r. 1834 stal se assistentem hvězdárny v Hamburce, od r. 1839 až 1849 byl astronomem při nové hvězdárně pulkovské, potom r. 1849 professorem hvězdářství v Královci a r. 1854 stal se ředitelem hvězdárny v Altoně a vydavatelem časopisu »Astr. Nachrichten«, jichž vydal 58 svazků. Když přeložena byla hvězdárna r. 1872 do Kielu, stal se také professorem hvězdářství na univ. kielské. P. proslavil se pracemi jednajícími v duchu Besselově o základech astronomie sférické a o astronomii stellární. Práce P-ovy o vlastním pohybu Siria (Královec, 1851, též »Astr. Nachr.« sv. 31. a 32.), o nutaci (Petr., 1842), o parallaxách stálic (t., 1848, též »Mém. Acad. St. Petersb.« 1853) a jiné čítají se mezi práce klassické. V Altoně řídil četná určení rozdílu délek, jichž středem bylo město Altona, spojené telegrafický s Kielem, Kodaní, Gotinkami atd. V »Astr. Nachr.« jsou četné, velmi cenné příspěvky astronomické. Ostatní četné práce jeho, pozorování a výpočty obsaženy jsou též v »Mém. Acad. St. Pétersb.«, v »Zeitschr. f. popul. Mittheil. aus d. Gebiete der Astr.« (který s Papem založil r. 1858 a do r. 1862 vydal 3 sv.), v »Naturf. Ges. N. Schrift.« (Gdansko) a v »Bull. sc. Acad. St. Petersb.« Mimo to vydal »Das Land Swante-Wustrow« (Wustrow, 1862), dopisy Gausse se Schuhmacherem (Altona, 1860–62, 4 sv.). VRý.

3) P. Christian Heinrich Friedrich, hvězdář něm. (* 19. září 1813 v Coldenbüttelu ve Šlesviku – † 19. čce 1890 v Clintoně u New Yorku), studoval v Berlíně a v Gotinkách, v Berlíně byl r. 1836 promovován. R. 1838 odebral se na Sicilii za příčinou trigonometrického měření a stal se pak astronomem při topografickém oddělení měření zemského v Neapoli. R. 1848–49 byl inženýrem majorem ve vojsku na Sicilii, byl však pro své netajené sympathie se vzbouřenci propuštěn a ze země vypověděn. P. nicméně účastnil se bojův až po dobytí Palerma, uprchl nejdříve do Francie, pak do Cařihradu, kdež prodlel cestuje po Malé Asii od r. 1850–53. Byv doporučen Humboldtem odebral se r. 1854 do Sev. Ameriky, kdež zaměstnán byl při vyměřování pobřeží. Od r. 1858 byl prof. astron. a ředitelem hvězdárny v Clintoně (New York). V l. 1874 až 1875 vykonal cestu kolem světa a byl náčelníkem výpravy na Nový Zealand pro pozorování přechodu Venuše. P. objevil v l. 1861–89 48 planetoid, vyznamenal se též výtečnými mapami hvězdními. Vydal zprávy o telegr. určení délek ve Spoj.-Obcích sev.-amerických. Četná pozorování a výpočty týkající se planet, vlasatic, skvrn slunečních, zatmění, přechodu Merkura a zakrytí hvězd obsaženy jsou v odborných časopisech. Ostatní pojednání uveřejnil v »Amer. Assoc. Proc.« (1855), v »Astron. Nachr.«, v »Astron. Notices«, v »Atti Acc. Gioen.« (Catania), v Journalu Cařihradském, v Acc. Rend. (Neapol), v »Atti Congresso scient.« (t.) a v »U. S. Coast Survey Reports«. VRý.

4) P. Wilhelm Karl Hartwig, bratr před., zoolog a cestovatel (* 1815 – † 1883), studoval v Kodani a v Berlíně, potom cestoval po vých. a záp. pobřeží africkém, po Madagaskaru a Vých. Indii a vrátiv se vydal spis Naturwissenschaftliche Reise nach Mossambique (6 sv., 1852–82 v Berlíně). Od r. 1856 byl professorem zoologie v Berlíně.

5) P. August (pseudonym Elfried von Taura), spisovatel něm. (* 1817 v Tauře u Saské Kamenice – † 1864 v Lipsku). Studoval v nepříznivých poměrech, dal se na vojnu, již opustil pro nemoc a spisoval; mimo drobnější věci vydal Gedichte r. 1844. Získav prostředky odebral se na universitu lipskou (1845) a po dvou letech převzal redakci Heldova listu »Volksvertreter« v Berlíně. Vrátiv se do vlasti (1848) redigoval demokratické časopisy »Barrikade« a »Bergglocke« a účastnil se horlivě života politického. Z Čech, kde zasazoval se o sbratření národů, přenesl působiště do Drážďan, Badenska, Rastadtu, všude činně podporuje hnutí revoluční Odsouzen byv na šest let do káznice, propuštěn z vězení bruchsalského r. 1851, byv však vydán Sasku nově vězněn ve Waldheimu do r. 1856. Odtud byl činný literárně v Annaberku, Freiberku, kdež se r. 1858 oženil, Lipsku, kde založil »Mitteldeutsche Volkszeitung« a redigoval »Das Vaterland«. Pověst získala mu novella Die stille Mühle. P. obíral si se zálibou látky z Rudohoří (na př. v 2 sv. Erzgebirgische Erzählungen) i z dějin českých (P. čerpal z Palackého), jako: Der letzte Přemyslide, Záviš von Rosenberg, Die Witkowetze, z nichž prvé dva zčeštil F. A. Urbánek. Románu Czechisch und Deutsch nedokončil. P. byl z nevelkého počtu přátel smíru národního na půdě svobody, jež nezklamal rok 1848 a kteří pracovali dále o vznešeném díle svém. – Srv. A. Kraus, Stará historie česká v německé literatuře (Praha, 1902). – Choť jeho Louise, po rodu Ottova (* 1819), byla rovněž spisovatelkou a pracovala pro ženskou otázku.

6) P. Pieter Francis, malíř hollandský (* 1818 v Nimvegách). Otec jeho, téhož jména, byl malířem na skle. Syn žije od r. 1836 v Německu a je činný jako krajinář. Z prací jeho uvádějí se: Laufenburg, Mramorový lom Crestola u Carrary, Lovecký zámek v zimě, Monaco; z akvarelů Liebenzell (40 listů, provedených pro král. Olgu virtemberskou), Ostrov Mainau (20 listů, pro velkovév. badenského). – P-ova dcera Anna (* 1843 v Mannheimě) maluje květiny a krajiny.

7) P. Christian Karl, sochař dánský (* 1822), byl žákem akademie kodaňské a navštívil cizinu v l. 1849–52. Též v Římě pobyl. Jest professorem umělecké akademie v Kodani. Provedl: Heraklea rdousícího hady, Zarmoucenou Psychu, Fauna kradoucího víno, Fauna tančícího, Fauna s flétnou (v bronzu, 1854, v museu kodaň.), Polní práce (sádrový vlys, 1858, v akademii hospodářské), Thorwaldsena, bronzové reliefy pro oltář chrámu viborgského.

8) P. Karl, africký cestovatel a zakladatel německé osady ve Vých. Africe (* 27. září 1856 v Neuhausu v Hannoversku), studoval v Gotinkách, Tubinkách a Berlíně, r. 1880 odešel do Londýna, kde studoval anglické koloniální zřízení a politiku, načež v březnu roku 1884 založil s hrab. Behr-Bandelinem v Berlíně společnost pro německou kolonisaci, v jejímž zájmu odplul do Vých. Afriky, kde 12 smlouvami s domorodými náčelníky zabezpečil jí rozsáhlé území. Vrátiv se do Evropy, založil 12. ún. 1885 Německou »Východoafrickou společnost«, r. 1887 sorganisoval správu koloniálního území ve Vých. Africe, r. 1888 projektoval výpravu na osvobození Emina paše, s níž 26. čce 1889 vypravil se z Witu, prozkoumal horní tok Tany a táhl po jihozáp. úpatí Kenie do Kavironda a Usogy k jez. Victoria Njanza, odkud na zprávu o osvobození Emina Stanleyem odešel do Ugandy a odtud vrátil se na pobřeží, doraziv 16. čce 1890 do Bagamoja. R. 1891 jmenován byl císařským kommissařem Východní Afriky, roku 1893 sjednal smlouvu o úpravě hranic na Kilima-Ndžaru, r. 1895 jmenován zemským hejtmanem území na jez. Tanganíka, kteréžto hodnosti však nepřijal, r. 1896 zvolen za předsedu »Německé koloniální společnosti«, avšak následkem prudkých útoků, jež činěny naň i v říšském sněmu pro jeho kruté zacházení s domorodci, vzdal se brzy tohoto úřadu a propuštěn vůbec z německých koloniálních služeb. Potom odebral se do Anglie, kde založil něm.-anglickou společnost na výzkum a těžení v zlatých polích Rhodesie. Kromě menších prací napsal: Willenswelt und Weltwille (Lip., 1883); Die deutsch-ostafrikanische Kolonie (Berl., 1889); Die deutsche Emin-Pascha-Expedition (Mnich.,1891); Das deutsch-ostafrikanische Schutzgebiet (t., 1895); Was lehrt uns die engl. Kolonialpolitik (Berl., 1897); Das goldene Ophir Salomos (Mnichov, 1895) a j. v. Tšr.