Ottův slovník naučný/Petřík

Ottův slovník naučný
Petrijevci	Petřík	Petříkov

Údaje o textu
Titulek:	Petřík
Autor:	Jan Václav Novák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 621–622. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Petřík: 1) P. Jan, příjm. z Benešova, odkud asi pocházel (z Budějovicka, u Nov. Hradů). Stav se bakalářem snad r. 1534 (L. D., II., 310) byl pak v Praze učitelem a upravoval knížky pro mládež, jako Erasma Rotterdamského Poctivé a nábožné rozmlouváni dítek (1534) a o mravích dítek (Erasmova »Civilitas morum«, vyd. r. 1537 česky, lat. a česky v Prostějově u Günthera asi r. 1567, potom i v Kralicích). Také vyložil z němč. Žaltář na způsob modliteb složený (1535 a 1536) a knihu Šeb. Fraňka z Werdu o opilství (1537, v XVII. stol. opět pod různ. tit. vyšlou). Některé jeho rukopisy chovají se na Strahově. Po r. 1537 usadiv se v Budějovicích stál o válce šmalkaldské při králi a vlivem svým udržel město v poslušnosti. Za to dostalo se mu od Ferdinanda I. (1549) přídomku dle rodiště. – Syn jeho Václav byl vychovatelem kurfiršta Maxmiliána Bavorského, Jiří vstoupil do úřednictva pana Viléma z Rožmberka (Jir. II., 105–106). JNk.

2) P. Emerich Václav, hudebník český (* 1727 v Libochovicích – † 1798 na Strahově). Vzdělal se ve svém rodišti u tamního syndika Václava Kožíška, dobrého hudebníka, ve zpěvu a ve hře na cello. Pak odebral se ještě jako chlapec do Prahy, hledaje místo chrámového zpěváka, ale ježto žádného podobného místa nenašel, ujal se ho strahovský kněz Gabriel Kašpar a dal jej cvičiti u koncertisty Potze, cellisty hraběte Morzina. Byl pak altistou a cellistou na Strahově a po vojně r. 1745 přijat do řádu praemonstrátského a od r. 1746 řídil hudbu u sv. Benedikta na Starém městě. Roku 1752 byl vysvěcen na kněze. Vynikl jakožto znamenitý cellista a sám složil několik sonát a variací pro cello.