Ottův slovník naučný/Perversita

Ottův slovník naučný
Peruzzi	Perversita	Pervián

Údaje o textu
Titulek:	Perversita
Autor:	Karel Kuffner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 576. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Perversita, zvrhlost, ve smyslu psychiatrickém: chorobná zvrácenost citového přízvuku. Odpor proti dojmům, jež na člověka normálního působí příjemně; záliba v dojmech, jež obyčejným lidem vzbuzují hnus. Může se týkati jak vněmů vyvolaných zevnějšími čidlovými dráždidly (zrakem, sluchem, čichem atd.), niternými pocity (na př. pohlavními), tak i pochodů čistě myšlenkových. Některým nemocným – zvláště melancholikům – protiví se i nejlahodnější hudba, všeliké i nejslušnější radovánky a zábavy jakékoliv. Zvrácenost citů jest zde podmíněna přílišnou přecitlivělostí: osoba trpící povšechným světobolem jest i veselými okolnostmi skličována bolestně, či trapně. U osob postižených chorobnou rozjařilostí (manickou náladou) shledáváme často zálibu ve výrazech neurvaleckých, ve způsobech hrubských, chování nemravném a necudném. Vyplývá to z přeceňování sebe a zhrdání jinými. Škodolibá zlomyslnost a ďábelské ukrutenství mnohých šílenců mívá nejčastěji svůj zdroj v domněle oprávněné pomstychtivosti za vybájené útisky. Z podobných motivů vyplývají záliby všecko ničiti, pokáleti. U zblbělých často vídáme zálibu broditi se v nečistotě, což nelze vysvětliti vždycky pouhou lenivostí, zrovna tak, jako u týchže nemocných častou snahu polykati hnusné nestravnosti (na př. píti moč a jísti třeba vlastní lejno) nelze vždycky vysvětliti pouhou hltavosti. Zvrhlosti pohlavní, na př. stupňování rozkoše surovostí trpěnou či konanou, ukájeni pudu na mrtvolách, náklonnost k osobám téhož pohlaví, mívají nejčastěji svůj původ ve vrozené zvýšené pohlavní vznětlivosti, v předčasném a navykle nepřirozeném způsobu ukájeti pud. Ku pochopení mnohých p-it budiž připomenuto, že i v mezích normálního života původní přízvuk citový bývá zvracován v opačný. Přirozená soustrast překonávána jest u Nimroda libostmi honbu provázejícími; soustrast k raněným musí velitel vojska překonávati vyššími důvody válečnými; experimentátor potlačuje soustrast k mučenému zvířeti zájmy vědeckými, týmiž důvody musí anatom zaplašovati původní štítivost vůči mrtvole. Návyk znenáhla zmirňuje původní nelibé city a rovněž znenáhla může nabýti úplné nadvlády záliba pěstěná vyššími pohnutkami. Kfr.